Politická činnost nás vede na cestu ke kořenům fašismu

Politická činnost nás vede na cestu ke kořenům fašismu

Zapustit kořeny není pro fašismus dostačující podmínka, je ale potřebná. Ochota politických předáků nejen překračovat zákon, ale libovat si v tom, je osudovým krokem směrem k nahrazení demokracie autoritářským terorem.

Jak to funguje, vidíme v dnešních Spojených státech, kde republikánské nestydaté pohrdání ústavou umožnilo Donaldu Trumpovi uniknout impeachmentu, obžaloby ze zneužití pravomoci. Bude-li Trump zvolen podruhé, otestuje potenciál k uchopení neústavní moci až do krajnosti. Ale tenhle jev není omezen jen na USA. Několik mocných vlád se teď honosí nezákonností téměř jako by to bylo vyznamenání.  

Fašistické a pre-fašistické vlády mají (mimo jiné) dvě vlastnosti, které je spojují: hrdě porušují zákony, u nichž se předpokládá, že je budou krotit, a při tom zavádějí nové, často neústavní, zákony k ovládnutí politických odpůrců nebo k utlačování menšin.  

V Brazílii jsou hanebnosti vůči domorodcům, opozičním politikům a novinářům povzbuzovány a velebeny na nejvyšší vládní úrovni. Jair Bolsonaro vyhrál prezidentské volby pomocí soudního převratu, v němž byl patřičný proces zakázán, aby bylo zabezpečeno uvěznění favorizovaného kandidáta Luize Inacia Da Silvy (Luly). Byl vyfotografován, jak se objímá se dvěma podezřelými z vraždy levicové radní Marielle Franco, a snažil se blokovat vyšetřování svého syna Flávia, který měl údajně těsné vazby na členy polovojenského gangu, obviněného z její vraždy.  

V reakci na demokratické protesty brazilský ministr hospodářství vyhrožoval, že zavede stanné právo. Bolsonaro vyzval policii, aby podezřelé zločince popravovala: „Tihle hoši se hotoví zemřít na ulici jako švábi - a tak by to mělo být.“ Jeho rasistické komentáře o domorodcích a omezování agentur, u nichž se předpokládalo, že je mají chránit, pomohly vysvětlit novou řadu vražd dřevorubců, horníků a sedláků. Lidsko-právní skupiny se snaží přimět Mezinárodní trestní soud, aby Bolsonara vyšetřoval pro podněcování ke genocidě.    

Investigativní novinář Glenn Greenwald, který zveřejnil výbušné reportáže o korupci a zločinech Bolsonarovy vlády, a jeho druh, levicový kongresman a sloupkař Guardianu David Miranda, dostali několikrát výhrůžky smrtí s detaily o jejich životech, které mohl znát jen stát. Greenwald byl teď falešně obviněný z kyberzločinů.

V Indii premiér Narendra Modi, po zjištění, že jeho jméno už není nadále poskvrněno jeho údajným spojením s masakry v Gujaratu v roce 2002, pokládá základy ke krutému etno-nacionalismu. Jeho nový Zákon o občanství úmyslně odpírá práva muslimům a může zanechat miliony lidí bez státní příslušnosti. Lidé protestující proti tomuto zákonu byli surově napadáni policií. Policie a ozbrojené tlupy provedly razie na dvou univerzitách v Dillí, kde, šíříce všeobecný teror, nahodile ztloukly studenty. V Uttarpradéši jsou političtí odpůrci běžně vězněni bez obvinění a mučeni.  

Modi roztrhal ústavu obsazením Jammu a Kašmíru. Policie střílela na lidi, kteří poklidně protestovali proti této nezákonné akci; někteří z nich po zásazích z brokovnic oslepli. Političtí předáci byli pozatýkáni a komunikace byly přerušeny. Veřejní činovníci brali tuto nezákonnost jako surový žert. Ministerský předseda Harijany Manohar  Lal Khattar, těsný spojenec Modiho, se chlubí, že „teď přivedeme dívky z Kašmíru“ jako koloniální kořist.  

Filipínský prezident Rodrigo Duterte se chlubil, že když byl starostou, jezdil po ulicích v Davau na motorce a střílel po lidech, které pokládal za zločince. Když se stal prezidentem, změnil v podstatě policii na gigantickou smrtící patrolu, když je zmocnil ke vraždění lidí, kteří byli podezřelí z drogových zločinů. Není překvapením, že toto všeobecné oprávnění vedlo k vraždám politických odpůrců, obránců půdy a životního prostředí.  

Duterte, dokonce i když tleská zabíjení drogově podezřelých, žertuje o tom, že si bere drogy, pocházející z trestné činnosti, aby se udržel bdělý na mezinárodních summitech. Odpůrci jsou vězněni, soudci jsou propouštěni a nahrazováni, novináři jsou falešně obviňováni. Zavedení stanného práva na ostrově Mindanao je použito k rozbití disentu: s odpůrci je nakládáno jako s teroristy a jsou vražděni.  

Trump možná stejně jako tito ostatní zabijáčtí kašpaři teď cítí, že mu projde cokoli. Jeho právní tým v minulosti naznačoval, že má naprostou imunitu, že mu doslova projde i vražda. Světem se šíří kultura beztrestnosti. „Zkuste mě zastavit“ je automaticky předpokládaným heslem v národech rozkládajících se od Maďarska po Izrael, Saúdskou Arábii a Rusko, od Turecka po Čínu, od Polska k Venezuele. Chlubení se pohrdáním zákona je vyjádřením moci.  

Ve velké Británii se to děje také, i když zatím v menším rozsahu. Hlasování o brexitu, jež nakonec umožnilo vládě Borise Johnsona nastoupit do úřadu, bylo zajištěno s pomocí očividné nezákonnosti. Vláda má v úmyslu uskutečnit legislativní čistky u Romů a kočovníků, vědoma si toho, že to uráží náš vlastní Zákon o rovnosti (Equality Act), a pravděpodobně to povede k žalobě u Evropského soudu pro lidská práva. Jako kdyby si to říkalo o konfrontaci.  

Tohle jsou pokusy o absolutismus. Samy o sobě fašismu nedosahují. Ale ve spojení s vyzdvihováním směšných a zoufalých mužů, očerňováním menšin a imigrantů, politickým násilím, masovým dozorováním a všudypřítomným vysmíváním se společenské spravedlnosti naznačují, že některé země, jednotlivě i společně, začínají směřovat k nejtemnějším politickým místům. Normalizování beztrestnosti je možná nejvýznamnějším vykročením k autoritářské vládě. Nedopusťme, aby to bylo normální.

(Překlad Vladimír Sedláček, originál publikován 11. 3. 2020)

 

 

Další články autora