30 let KSČM - zamyšlení nad heslem z propagačního plakátu Haló novin

30 let KSČM - zamyšlení nad heslem z propagačního plakátu Haló novin

Přiznávám, že mě to donutilo k zamyšlení, do jaké míry toto heslo vyjadřuje skutečnou cestu sociálních zápasů za spravedlivou společnost?! Přiznávám, že jsem v rozpacích1. Pokud by měl čtenář tohoto hesla pochopit zápas za spravedlivou společnost, měla by být v běžných dokumentech či prohlášeních KSČM jednoznačně popsána, aby ji bylo možno v onom procesu zápasů identifikovat. Nebudu se obracet k citacím z různých materiálů KSČM, jenom se na základě dlouholeté zkušenosti pokusím uvést, jak to vnímám já.

1. Každá komunistická strana by v souladu s vědeckým socialismem měla za spravedlivou společnost v porovnání s tou, ve které žijeme (kapitalistická), považovat společnost socialistickou, jinak řečeno společnost sice ještě třídní, ale již bez vzájemných antagonismů.

Jejím hlavním znakem je, že jde o rozvíjející se demokratickou spolupráci různých tříd a sociálních skupin v přechodnou od kapitalismu, a kde je pracující odměněn podle výsledků vytvořené práce podle svých schopností, při výkonu společensky potřebné práce.

V ní nebude rozhodující spotřeba a zisk, ale společenská potřeba vedoucí k dalšímu rozvoji potřeb společnosti. Konečným cílem budování socialismu je vybudování společnosti beztřídní – komunistické, kde bude každý člen společnosti pracovat podle svých schopností a odměňován podle svých potřeb.

2. Ony uvedené SOCIÁLNÍ ZÁPASY za SPRAVEDLIVOU SPOLEČNOST jsou skutečně reálně důslednými zápasy v rámci kapitalistické společnosti, když jsou v souladu s pravidly, zákony a potřebami vlastníků všech forem KAPITÁLU, tedy kapitalistického společenského řádu! Je jistě chvályhodné uskutečňovat tyto zápasy, ale neodpovídá to a nenaplňuje hodnoty odpovídající politice komunistické strany!

Tím se KSČM řadí a po boku ČSSD, která se dávno zřekla socialismu, neboť její snahou a programem je podporovat kapitalistický, udržitelný sociální stát! Jinak řečeno - zachování kapitalismu. Druhou nosnou hodnotou totožnou nejen s ČSSD, ale i s ostatními liberálními parlamentními stranami se stává tzv. OBČANSKÁ SPOLEČNOST. Ta je považovaná KSČM za nejvhodnější formu uspořádání společnosti. Avšak Karel Marx ji charakterizoval jako společnost s kapitalistickou organizací výroby, kde svobodný trh je základem svobody vůbec a garantem soukromého vlastnictví a je jejím materiálním základem. Tudíž tato společnost není slučitelnou se socialistickou organizací státu.

3. Jistě nelze znevažovat 30 let práce většiny členů KSČM, zejména v období těsně po státním převratu, kdy mimořádný sjezd KSČ v prosinci 1989 místo seriózního hodnocení provedl ukvapené sebemrskání a znevážení čtyřicetileté páce komunistů pro československý lid. Měl v oné horečné době vyzvat celou stranu a socialismu oddané občany k racionálnímu zhodnocení své činnosti a následně kriticky a otevřeně rozkrýt celé pozadí zásahu bezpečnostních složek 17. listopadu a vše to, co potom následovalo.

Bohužel síly a schopnosti těch, co byli v čele strany, selhaly. To se nakonec promítlo do živelného až destrukčního pohybu, který zároveň vyjevil různé protichůdné proudy ve straně. Stoupenci tvrdé kritiky minulosti se dostali na čelo s nadějí, že jako reprezentanti nedogmatického, „tvůrčího“ pojetí politiky, mechanicky rehabilitují ideje „Pražského jara“ a „Socialistické internacionály“.

Celá minulost byla nekvalifikovaně označena za stalinskou, přičemž nevnímali, že od roku 1956 se jednalo o kvalitativně jinou politiku formovanou Chruščovem, Brežněvem a dokončenou Gorbačovem.

4. Pod rouškou obav, že bude strana zakázána, se její politika přizpůsobila novým politickým poměrům ve smyslu hlavně moc nevybočovat. Tak s heslem „S lidmi pro lidi“ byla nastoupena pragmatická politická cesta, přijatelná pro všechny.

Stranění námezdně pracujícím, pro které historicky komunistická strana vznikla z řad pokrokových sociálních demokratů, neboť jejich vedení se odcizilo dělnické třídě a ostatním pracujícím, se proměnilo ve stranění všem.

Byly a jsou výjimky členů a funkcionářů KSČM, kteří zůstali věrni nejen marxismu, ale i leninismu (marxismu 20. století). Soustředění strany na její politickou aktivitu ve městech a obcích prostřednictvím komunální politiky bylo sice správné, ale chyběl rozhodující faktor radikálního komunistického působení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde se odehrával hlavní zápas za budoucí tvář republiky!

Působení oněch 35 poslanců bylo výraznou silou. Bohužel jejich motivace byla vázána politickou linií strany, která byla plochá a bezzubá! Nezajímavost politických cílů a nabídnuté programy postupně i v důsledku snižování členské základny vedly k poklesu hlasů pro KSČM ve všech volbách. V roce 2017 se výrazně snížil počet poslanců KSČM a klesl na patnáct. Do Evropského parlamentu klesl počet ze tří poslanců na jednoho a v posledních krajských volbách ze 182 zastupitelů na 86. Významný post při nich obhájil jen hejtman Ústeckého kraje.

5. Boj za spravedlivou společnost se s nadějí začal pozvolna rozvíjet v průběhu a po ukončení IX. sjezdu KSČM. Bohužel dlouholetá ignorance významu ideologické práce vyústila v její umrtvení. Na X. sjezdu opět vítězil „modernismus“ a „pragmatismus“ jako daň politiky každodennosti. Práce na novém programu strany sklouzla do odmítání a nepřijetí věcných kritických připomínek zdola. Jak „ekonomická“, tak i „programová“ konference v roce 2019 zkrachovaly. Bez hlubších konkrétních znalostí o průběhu okresních a krajských konferencí před XI. sjezdem si dovolím uvést, že rozpor mezi dosavadní linií a snahou o její pozitivní korekturu nedává naději na změnu.

Hlavním důvodem je tzv. „úspěch“ plynoucí z výrazného podílu KSČM na vytvoření a následné podpoře Babišovy vlády. Na jedné straně podpora jejího vzniku byla podle mého názoru správná proto, že je výrazně přijatelnější než jakákoliv sestava vlády z řad tzv. „demokratického“ bloku.

Bohužel potenciál KSČM plynoucí z podpory vlády svazuje ruce vedení strany (a nejen vedení) tak, že si nemůže dovolit radikálnější požadavky přicházející zezdola, jako je odchod z Evropské unie a s tím spojené referendum; vystoupení z agresivního paktu NATO nebo důsledné prosazování sociální politiky a boj proti chudobě.

Čeká nás XI. sjezd a to později, než se počítalo. Pro každého a zejména pro delegáty sjezdu jde o období promyslet a zvážit, jaké cestě dá svůj hlas. Jestli prohlubující stagnaci a pád do propasti, nebo změně v duchu renezance (znovuzrození) komunistické politiky KSČM!
Leták ke stažení ZDE

Další články autora