Nikolaj Starikov: Metoda zvýšení efektivity ve stalinské ekonomii

Nikolaj Starikov: Metoda zvýšení efektivity ve stalinské ekonomii

Jeden malý úkol pro Vás. Jste hlavou státu. Produkujete určité množství produktů, které vezmete jako základ sto procent. Ale po jednom roce, na základě nových technologií, lepší organizace práce atd. získáte zvýšení objemu vyrobených produktů, který nyní činí 110 procent předešlého roku. Otázka: Použijete tento desetiprocentní přírůstek, abyste vytiskl více peněz, nebo snížíte ceny o množství přírůstku?

Když ceny snížíte, zvýší se kupní síla obyvatelstva, chudí budou bohatší, ale bohatí nezchudnou. Jestliže ale, bez snížení cen vytisknete peníze, zůstane kupní síla vcelku jako dříve, ale peníze z kapes těch co pracují, jdou nyní do kapes těch, kteří vědí jak peníze získat. Nyní stoupají ceny, protože na základě přírůstku se tiskne více peněz.

V roce 1939 byla v Sovětském svazu vypracována nová metoda zvýšení efektivity ekonomiky. Byla použita ve více odvětví národního hospodářství. Tato metoda pracuje efektivně jak v socialistické, tak kapitalistické ekonomice s tím že v té socialistické byla účinnost více jak dvojnásobná.

V roce 1955 převzalo Japonsko tuto sovětskou metodu zvýšení efektivity. To mělo za následek mimořádný ekonomický růst, především na základě nových technologií (japonský zázrak). Ale Sovětský svaz se ve stejném roce rozhodl tuto metodu opustit, což mělo za následek degeneraci hospodářství.

V Sovětském svazu byla stalinská metoda uplatněna od roku 1939 do roku 1955 a zajistila mimořádný vzrůst ekonomiky. Dnes není o této metodě nic známo, ačkoliv byla v těch letech v Sovětském svazu všude zavedena.

V polovině šedesátých let (za Chruščova po smrti Stalina) se situace v Sovětském svazu značně změnila. Tempo růstu se snížilo a v řadě odvětví došlo dokonce k výpadkům.

Japonský miliardář Cherosi Teravana, když se v roce 1991 obrátil na sovětské ekonomy, k tomu mimo jiné řekl: Nemluvíte o tom základním, o vaší vůdčí a příkladné roli ve světě. V roce 1939 jste byli vy Rusové ti chytří, a my Japonci ti hloupí. V roce 1949 jste byli ještě chytřejší, ale my jsme zůstávali stále hloupí… Ale v roce 1955 jsme zmoudřeli… a vy? Vy jste se proměnili v pětileté děti. Téměř celý náš ekonomický systém jsme prakticky od vás okopírovali. Jen s tím rozdílem, že my máme kapitalismus a soukromé podnikatele. Ale přírůstek o více než 15 procent jsme nikdy nedosáhli. Zatím co vy, při společenském vlastnictví výrobních prostředků, jste dosáhli 30 a více procent. Ve všech našich firmách se nacházejí vaše řešení ze stalinské doby.

Většina občanů současného Ruska, od liberálů až ke komunistům jsou přesvědčeni, že se obyvatelům Sovětského svazu, žilo vždy hůře, než těm v západních zemích. Ale nikdo si neuvědomuje, že právě za Stalina uprostřed minulého století (1928-1940 pozn. překl.), pokud jde o materiální a morální úroveň, se žilo sovětským lidem podstatně lépe, než v jakékoli zemi té doby včetně „moderních“ Spojených států.

Potom ale přišel Chruščov a vše zkazil. Po roce 1960 se obyvatelé Sovětského svazu nacházeli v úplně jiné zemi, aniž by si toho všimli a po nějaké době zapomněli, jak žili dříve.

Právě za Chruščova se v této nové zemi objevily všechny ty negativní linie a procesy, které se dnes považují za socialismus. A tato zem oslabená chruščovovskými reformami, která už nebyla vůbec podobná dřívějšímu Sovětskému svazu, se v roce 1991 zhroutila pod tíží nahromaděných problémů. Gorbačov tento proces jenom urychlil i tím, že ve šlépějích Chruščova pokračoval.

Během Chruščovem zavedených reforem došlo ke kardinálním změnám v politickém a ekonomickém systému. Tyto změny vedly ke značnému zhoršení materiální úrovně, prakticky všech vrstev společnosti, ke snížení produkce zemědělských a průmyslových výrobků, zmenšení sortimentu a kvality zboží a ke zvýšení cen.

 

A jaký byl rozdíl mezi stalinským ekonomickým modelem a chruščovovským?

Chruščov položil pod základy Sovětského svazu časovanou bombu!

V epoše stalinismu působil v  ekonomice zajímavý a velice efektivní mechanismus – kontrola a odměny za snížení výrobních nákladů. Za spolupůsobení ostatních opatření to zajišťovalo známé každoroční snižování cen. Začátkem roku byly v souladu s dosaženými výrobními cenami, určeny pevné ceny prodejní. Za snížení těchto cen byly vypláceny nemalé prémie. Je přirozené, že ke konci roku se výrobní ceny snížily a zisk se zvýšil. Z toho bylo financováno snížení cen i vyplácení prémií.

Vždy na konci roku byly zjištěny výsledky. Ten, kdo dokázal výrobní cenu snížit více, než ostatní - dostal prémie navíc. Hospodářský výsledek, který byl dosažen zvýšením efektivity, vedl ke snížení cen v následujícím roce. Zisk nebyl samoúčelný. Byl plánovitě a vědomě prostřednictvím snížení cen zboží předán všemu lidu.

Bylo to organizováno následovně: K novým sníženým výrobním cenám byla připočítána norma zisku, řekněme 20 procent. (V různých odvětvích, v různých letech, v různých podmínkách – existovaly rozdíly.) A tak byly přirozeným způsobem získány snížené ceny, které platily v následujícím roce.

 

Je to dobré, nebo špatné?

Řekněte sami. Pod kontrolou se nacházely jak výrobní tak i prodejní ceny. I zisk byl po celou dobu pod kontrolou. Bylo to dobré pro podnik, protože mírný zisk nenafoukl enormně cenu zboží, které bylo všem dostupné, nacházelo odbyt a tím zajišťovalo i pravidelný finanční tok podniku. Tento mechanismus platil pro všechny podniky a nikdo si nemohl zlepšit svou pozici na úkor druhých.

Škodu způsobenou chruščovovským modelem můžeme snadno poznat, když ke shora uvedeným úvahám provedeme analýzu s pomocí pravidel pohybu peněžních toků. Ten ukazuje, jak onen mechanismus začal pracovat, když byl do centra pozornosti postaven zisk, na místo snižování výrobní ceny. A pravidla toku peněz byly následujícím způsobem upraveny. Zisk podniku byl plánován jako nejdůležitější! Za jeho splnění byly prémie - za neplnění potrestání. Zisk byl při tom plánován v absolutních číslech. To znamenalo, že podnik byl povinen tolik a tolik rublů zisku dosáhnout. Současně, pod záminkou, že v socialismu není dovoleno okrádat obyvatelstvo vysokými cenami, byl zisk v procentuálním poměru vázán na výši výrobních cen, což ve stalinském systému neexistovalo. Zvyšování zisku nehrálo v tzv. stalinském systému žádnou roli. Zvětšit ho bylo možné jen dvěma způsoby: Zvýšením počtu výrobků oproti plánu a snížením výrobní ceny, což bylo na konci roku základem pro pravidelné snížení cen. Tímto způsobem podporovaly pravidla (zákony) pohybu toku financí stalinského systému snižování výrobních nákladů, plnění a překročení plánovaného počtu a druhu výrobků.

A co podporoval chruščovovský systém? V něm bylo přesně všechno naopak. Nejdůležitější bylo docílit plánovaný zisk. Ale zisk byl vypočítán jako pevný procentní díl výrobních cen. Tím došlo k závislosti – čím větší výrobní cena – tím větší zisk. Tak bylo dosaženo tak, že se neusilovalo o snížení výrobních nákladů, ale naopak o jejich zvýšení.

Dále autor článku na šesti stranách ze šestnácti uvádí příklady k jakým nesmyslným reakcím a důsledkům tento chruščovovský systém v podnicích vedl. Příklady neuvádím, protože je dnes už každému dobře známo, jak byl tento systém pro socialistickou ekonomiku škodlivý.

Chruščov se nechvalně vyznamenal i na dalších úsecích vedení státu i jeho hospodářství. Takže se dalo těžko zabránit zániku socialistickému systému.

Úspěchy Stalina, který řídil obrovské hospodářství v době imperialistického obklíčení a druhé světové války, vyvolávaly v dané době nadšení a obdiv i u jeho imperialistických protivníků.


Die Offensiv č. 4-2020, s. 66-72
překlad Ivo Hrstka

 

 

Další články autora