Naše diskusní fórum…

(Rozmlouváme… nad zveřejněnými články v Dialogu)

Vážení čtenáři! V lednovém čísle Dialogu jsme uveřejnili v rámci seriálu "Návrat k vědeckým pramenům revoluční teorie a praxe" mimo jiné zamyšlení Františka Ledviny nad všude poletujícím pojmem »umělá inteligence«. Dalo se čekat, že někdo, především z mladších čtenářů či spolupracovníků, na něj zareaguje. Z těchto reakcí včetně repliky autora přinášíme.

Zdravím čtenáře Dialogu! Dovolím si vznést opatrné námitky proti cirka dvěma větám v článku „O umělé inteligenci“ ačkoli s jeho závěry souhlasím, kousek začátku se mi však nelíbí.

Jsem trošku umazaný od programování, automatizace, robotizace a také „nakažen“ materialismem, a navíc se rád seznamuji i s poznatky z přírody.

Na technické univerzitě jsme „museli“ mít nějaké humanitní přednášky. Proto jsem se potkal se základy náhledu na psychologii a historii techniky. Přednášející sociologie (po roce 2000) nám na první přednášce sdělil, že pokud sociolog nezaujme nějaké stanovisko k Marxovi, není sociologem, protože Marx je jejím zakladatelem.

Z Františkova vyjádření v článku mne zarazily věty, z nichž by se dalo usuzovat, že by Engels nebo Marx někde tvrdili, že náboženství má pravdu v tom, když člověka vyčleňuje z přírody a nadřazuje jej přírodě.

Zatím vždy jakákoli náboženstvím vytyčená hranice mezi člověkem a ostatními živočichy byla nějakým „neposlušným“ živočichem „nečlověkem“ prolomena. Jen lidem trvá různě dlouho, než se to dostane do povědomí. Proto nesouhlasím se zakazováním jinému živému tvoru vědomí a schopnost abstrakce. Dlouhodobým pozorováním šimpanzů se prokázalo, že mezi sebou vedou skutečné války. Naše evropská civilizace je v mnohém silně agresivní včetně vyhlašování zákazů a příkazů komukoli a v čemkoli - přírodu a fyzikální zákony z toho nevyjímaje.

Mnohdy jsem se setkal s tím, že někdo (obvykle významný vědec) prohlašuje svoje subjektivní zakazování něčeho za vědeckou skepsi. Velmi dlouho současná civilizace zakazovala předchozím civilizacím mnohé znalosti. A mnoho „intelektuálů“ (možná proto Julius Fučík říkal, že není intelektuál) v tom neustále pokračuje.

Místo sdělení „nemáme žádné informace o tom, že nějaká civilizace něco věděla“ rovnou se tvrdí, že ta či ona civilizace toto neuměla. A pak se v Bagdádu najde minimálně tisíc let starý monočlánek - elektrický zdroj.

(http://www.novakoviny.eu/archiv/zahady/1139-starovek-elektrina-bagdad-clanek)

Proto mi axiom předložený Františkem „…a protože vědomí má pouze člověk, je i inteligence jeho výlučnou vlastností“, nezapadá do dialektického materialismu. Mnohem lépe odpovídá idealistickému antropocentrismu, kdy člověk je nejbližším odrazem boha, který vše stvořil, a proto se něčím nějak musí vymykat přírodě, třeba tím, že jediný může mít vědomí a jediný může mít inteligenci a jediný může být schopen abstrakce.

Citovaný Engelsův výrok „…jak rostla schopnost člověka ovládat své vnější prostředí, rostla jeho inteligence“ pouze říká, že zvyšování inteligence člověka je přímo propojeno s mírou zásahů člověka do prostředí, nikoli, že inteligenci má pouze člověk. A dále, že bylo období, kdy inteligence člověka byla nižší, než je v současné době.

Z výše zmíněného Františkova tvrzení vychází další (idealistické?) tvrzení, že „zvířata nemají schopnost provádět ve své paměti operace s abstraktními pojmy“. To, že se neví, jak změřit u jiného živočišného druhu schopnost provádět ve své paměti operace s abstraktními pojmy neznamená nic více, než, že my sami nemáme dosud natolik vyvinutou abstrakci, abychom ji mohli u jiných objektivně měřit. Viděl jsem dokument, v němž bylo ukázáno, že krkavcovití jsou schopni si naplánovat postup pro vyřešení problému.

Tolik moje námitky na ten malý kousek článku o „umělé inteligenci“.

Byl jsem na několika školeních k „umělé inteligenci“ a odsud několik mých postřehů - je to termín, se kterým si minimálně posledních sedmdesát let kdekdo žongloval (nejčastěji buržoazní matematici). Až se tímto termínem povedlo označovat také asociativní algoritmy, které prohledávají známá uložená data a tato buď přímo předloží, nebo předloží nějakou jejich „uvěřitelnou“ smíchaninu.

Když chceme, aby nám tento algoritmus překreslil nějakou fotku tak, aby ji bylo možno považovat za výtvor nějakého známého malíře, tvrdí se, že „umělá inteligence“ je „šikovná“. Když Anglosas chce, aby mu pomohla při nějakém soudním sporu s precedenty, je nespokojen, když mu namíchá neexistující precedent. A tvrdí, že „umělá inteligence“ udělala chybu - v obou případech algoritmus dělá totéž. Takže „umělá inteligence“ je natolik dobrá, jak dobří jsou její tvůrci ve specifikaci toho, co má „umělá inteligence“ dělat.

Je zajímavé, že termín „umělá inteligence“ velmi silně prosazují lidé, kteří se vychloubají svou vírou v nějakého boha. Na školeních o „AI“ pro „informatiky i neinformatiky“ je též zmiňováno, že tyto algoritmy při provozování na současné technice mají ve svém důsledku obrovskou spotřebu energie. Pro běžnou populaci je uváděno, že výše zmíněné namíchání jedné fotografie spotřebuje tolik energie jako nabití „powerbanky“ neboli několika současných placatých mobilních telefonů.

Omlouvám se, že jsem možná dlouhý. Už končím. Nemám bohužel čas ponořit se do příslušné literatury, tak jsem sepsal, jen co jsem dal útržkovitě z paměti.

Pokud mne přesvědčíte, že se mýlím, budu rád, pokud se dovysvětlení objeví někde v Dialogu i pro ostatní tápající. Přeji lepší dny!

Vítek Dromin

* * *

Potrefená husa se má ozvat…

(Pár poznámek na vysvětlenou Vítkovi)

Nepovažuji se za filozofa, jsem pouhým propagátorem dialektického a historického materialismu i z nich vycházející marxisticko-leninské teorie poznání. Neobhajuji tedy sebe, ale učení klasiků, s nimiž se ztotožňuji.

Takže trochu na přeskáčku:

aSoudobá věda neposkytuje jasné a jednoznačné definice pojmů vědomí, myšlení či inteligence, na nichž by se shodla. Při propagaci i kritice marxismu je tedy nutno používat pojmy tak, jak je chápali klasikové. Jakákoli odchylka může vést k nesmyslům.

aAxiom či postulát není ničím neobvyklým. Základní axiom materialismu vyjádřil Marx slovy: Jedinou vlastností hmoty, s níž je spjat filozofický materialismus, je její schopnost existovat nezávisle na vědomí. Axiomem marxistické teorie poznání je to, že vědomí i myšlení považuje marxismus jednoznačně za výlučné vlastnosti člověka. Jakmile rozšíříme tyto pojmy na další části přírody, marxismus ve svých důsledcích opouštíme.

aŽe šimpanzi mezi sebou vedou války není žádný argument. Celá živá příroda je boj, a jak pochopil už Darwin „nejhorší agrese je mezi příbuznými druhy“.

aTo, že krkavcovití mají schopnost plánovitého jednání, není nijak výjimečné. Každý pták si staví hnízdo plánovitě: v účelný čas, na účelném místě, z účelného materiálu i účelným způsobem. Ti, kteří to neuměli, vyhynuli.

aSlovy klasiků zvířata mají psychické schopnosti odpovídající jejich představám a představy potřebné k jejich přežití. (To není citát, ale výcuc z citátů.) Představa v tomto smyslu je spíše reprodukovaný vjem, nanejvýš směs reprodukovaných vjemů. U člověka už je to i fantazie, kde je toho víc.

aJenže od představy k myšlení je daleko. Engels: „Myšlení není produktem jednotlivce, ale mnoha milionů minulých, současných a budoucích lidí.“ Je sociálním a historickým výtvorem. Individuální vědomí je produktem i tvůrcem vědomí společenského. A to u zvířat není možné. Chybí jim artikulovaná řeč, která je „praktickým vědomím“, je schopná vyjádřit cokoliv a sdělit to nejen nejbližším jedincům, ale zprostředkovaně i následujícím generacím. Chybí jim také písmo, které je schopno sdělovat i na velké vzdálenosti, bez prostředníků a nezkresleně. Ale hlavně jim chybí každodenní mnohostranná existenční závislost, která je neustále spojuje a nutí je univerzálně komunikovat. Člověk totiž není přírodou vybaven k dlouhodobému individuálnímu přežití, a vůbec už ne v těch přírodních podmínkách do kterých se rozšířil, a dokonce se v nich přemnožil. Je závislý na společnosti. Zvířatům chybí volný čas, ve kterém lidé mohou obnovovat své vzpomínky a sdělovat je. (Trávení zvířat není volným časem – kdyby člověk jedl maso syrové, tak by ho také moc neměl.) Chybí jim přebytek energie vzniklý přechodem na masitou potravu, umožňující, a dokonce vynucující si aktivitu i bez biologické potřeby, což je také výlučná vlastnost člověka. Chybí jim oheň, který dal člověku teplo a bezpečí, umožňující dlouhodobý, nepřerušovaný spánek, potřebný k přechodu informací do dlouhodobé paměti. A to jsem vynechal práci i spoustu dalších důležitých věcí.

aMnohokrát jsem vedl diskuse s pejskaři, koňaři i včelaři, kteří jsou skálopevně přesvědčeni, že ti jejich miláčkové myslí. To je něco jako náboženství - rozmluvit se to nedá.

aKlasikové nikomu nic nezakazovali, pouze uváděli své poznání a nikdy netvrdili, že mají konečnou pravdu. Například Engels: „Naše učení není dogma, ale návod k myšlení a jednání.“ Nebo Marx: „Budou nás následovat desítky generací, a budou k nám stejně nemilosrdné, jako jsme byli my ke svým předchůdcům.“ Žádné poznání nepovažovali za absolutní.

aMarxismus nedává za pravdu náboženství, pokud člověka nadřazuje přírodě. Jen tvrdí, že se člověk stal člověkem tím, že se počal z přírody vydělovat, ale nikdy se z ní nemůže vydělit úplně, protože je na ní závislý. To je dialektický rozpor člověka a přírody. Vyděluje se jen stupněm jejího poznání a její přeměny. Marxismus nepovažuje na rozdíl od antropocentrismu člověka za vládce přírody. Marxovými slovy: „Žádný člověk, stát či dokonce celé lidstvo nejsou vlastníkem Země, jsou jen v jejím držení s povinností dobrého hospodáře, předat ji příštím generacím, pokud možno ve zlepšeném stavu.“

aNavíc, nemyslím, že by náboženství bylo antropocentristické. Ze své podstaty je spíše teocentristické. Za střed světa nepovažuje člověka, ale své bohy. (Člověče prach jsi a v prach se obrátíš.)

aA k tomu Fučíkovi: Intelektuál je člověk, který se jako nezávislý soukromník bez pevných institucionálních vazeb veřejně vyjadřuje ke společenským záležitostem. Fučík se asi správně nepovažoval za intelektuála, protože měl celoživotní pevné institucionální vazby ke KSČ a aktivně v ní působil. Ale to je jen můj odhad.

aJinak celé nedorozumění mezi námi pravděpodobně spočívá ve formě krátkého rozhovoru či článku, který nikdy nemůže objasnit všechno. Dokonce ani mé někdejší dvouhodinové přednášky na tato témata nemohly být „vyčerpávající“, i když určitě byly vyčerpávající. Problém je i v tom, že se dialektický ani historický materialismus už 35 let nikde neučí, a já jsem zřejmě ve svých osmdesáti letech zůstal posledním, kdo o něm někde něco občas napíše. Škoda.

aTakže pokud se nenajde někdo povolanější, a pokud by to snad čtenáře Dialogu zajímalo, mohu na téma „Má zvíře vědomí?“ napsat článek, nebo udělat rozhovor. Záleží na redakční radě.

Jinak děkuji Vítkovi, který mi dal pocit, že mé články snad přece jen někdo čte a přemýšlí o nich. Vytrhnul mne tím z mé stařecké letargie.

František Ledvina

* * *

Jak si neplést idealistický antropocentrismus s dialektickým materialismem?

Alespoň pár slov. Člověk, alespoň trochu znalý marxismu si uvedené filozofické koncepce nemůže v žádném případě plést. Dnes však mladší generace i v rámci KSČM, toho o marxismu, nevěnuje-li se mu alespoň samostudiem, moc neví a těžko může. Zvláště to zřejmě platí o tak náročném předmětu poznání, jakým je marxistická, marxisticko-leninská filozofie. Ale k věci:

Pokud jde o idealistický antropocentrismus, jde o přístup, který klade důraz na ústřední postavení člověka ve světě. Preferuje, klade tedy do popředí otázku člověka jako nejvyšší hodnoty skutečnosti. A to ovšem při prezentaci různých významů. Náboženský, křesťanský antropocentrismus považoval člověka za střed a nejvyšší účel a cíl světa, neboť v něm spatřoval vrchol božského stvořitelského aktu. Tento antropocentrismus je tak vlastně teocentrismem (teo = bůh) - centrem všeho, nejvýznamnějším, ústředním bodem, stvořitelem je Bůh.

Od renesance se začalo rozvíjet nové, hlubší chápání, pojetí antropocentrismu, které se stalo přímo protikladné teocentrismu. Člověk se zde díky své aktivitě stal ústředním bodem všeho, nejvyšší hodnotou a cílem lidského úsilí a rozvoje – jeho důstojnosti, blaha, jeho potřeb a zájmů.

Antropocentrismus se přetransformoval v humanismus (humanus – lidský). V dějinách filozofického myšlení byla vytvořena celá řada koncepcí humanismu, jejichž rozmanitost byla determinována různorodou dějinnou situací člověka, lidí, při dosažení jen určitého elementárního (včetně světonázorového) stupně jejich determinace, a to charakterem společenských (a zde zejména ekonomických, vlastnických) vztahů. A tedy jen určitého stupně dosažené emancipace atd.

O reálném humanismu a počátku skutečné, nejen formální emancipace člověka (jako příslušníka té či oné sociální třídy či skupiny) lze hovořit až s revoluční přeměnou společnosti, společenských vztahů a poměrů při negaci vykořisťovatelských společností, zejména kapitalismu, na cestě k socialismu a komunismu na bázi uplatnění marxismu, marxisticko-leninské teorie a metody poznání.

Jak jsem uvedl úvodem, při respektování historického vývoje společenského bytí a vědomí (včetně, nebo snad především filozofického myšlení) idealistický antropologismus nemá nic společného nejen s dialektickým materialismem, ale zvláště ani s dialekticko-materialistickým pojetím dějin, historickým materialismem.

Již toho nechám. Je to vše mnohem složitější a k tomu je při výkladu třeba více prostoru a času … Je to minimálně téma na rozsáhlejší text (nejen článek, ale cyklus článků). A o to v položené otázce jistě v daný moment nejde.

Příště se vyjádřím k zaslaným textům Vítka a Františka, ale v zásadě s Františkovou odpovědí souhlasím.

Zdeněk Košťál