Poznámka k problematice spirály vývoje

Zákon vzájemného přechodu kvantitativních změn v kvalitativní odpovídá na otázku, jak probíhá vývoj, jak vzniká nové. Ale tento zákon neodhaluje celou podstatu vývoje. Vzniká otázka: co je hybnou silou, zdrojem vývoje?

Na tuto otázku odpovídá druhý zákon, zákon jednoty a boje protikladů. Odpovídá na otázku, proč dochází k vývoji. Ale ani jeden z těchto zákonů neodpovídá na otázku, v kterém případě je nové rozvinutím starého, tj. v jakém směru se děje vývoj. Každý vývoj je určitým způsobem zaměřený proces. Tuto stránku vývoje vyjadřuje zákon negace-negace. Ale tyto zákony zdaleka nevyčerpávají celou podstatu procesu vývoje a dialektika se na ně neomezuje. Významné místo v soustavě dialektických zákonitostí mají takové zákony jako dialektika vzájemného vztahu jedinečného a obecného, příčiny a účinku, zákonitosti nutnosti a náhodnosti, možnosti a skutečnosti, formy a obsahu, části a celku, vnitřního a vnějšího, podstaty a jevu.

Problematika spirály vývoje v marxistické dialektice a v ní působení zákona negace-negace není určena tím, zda ji někteří marxističtí filozofové považují za pravdivou, čí nesmyslnou, ale tím, do jaké míry odráží skutečnost řešení rozporu mezi rozvíjející se novou kvalitou a její vývojové završení v novou kvalitu. Proces rozporů mezi prací a kapitálem je za kapitalismu řešen dominancí soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Jejich rozpor je nakonec řešen tak, že se ona negace-negace přemění v procesu revoluce v novou kvalitu zespolečenštěním výrobních prostředků a odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Onen proces zespolečenštění probíhá jako proces negace zrušením kapitalistického přivlastňování a vytvářením nových forem řízení, rozdělováním vyrobených statků k uspokojování potřeb společnosti podle zásluh.

Pokud nejsou respektovány zákony dialektiky, tak dochází k negaci dosažených forem společenského vlastnictví, spirála vývoje stagnuje a negace–negace se přemění ve svůj opak a rychle či pozvolna se vývoj obrací k původní soukromé formě vlastnictví, byť se zachováním nepodstatných, formálních prvků existence společenského řízení. Takto koncipovaná kvalitativní změna negace-negace dospívá k dominanci soukromého vlastnictví výrobních prostředků, tedy ke staro-nové vytvořené formě kapitalismu. Jinak řečeno – je nastartován zpětný společenský proces k předchozí kapitalistické společensko-ekonomické formaci a spirála se tak jeví jako zpětný chod. Ve skutečnosti tomu tak není, neboť subjektivní faktor hybných sil, tedy zejména řídící realizátoři socialistické revoluce a jejího rozvíjení nezvládli proces budování socialismu. Ona nová zkušenost obohacuje revoluční síly potlačované kontrarevolucí, nakonec formují nový systém součinnosti potlačovaných tříd. Začíná nový proces negace-negace nastupujícího socialismu ve vyšší kvalitě.