Proč volit koalici „STAČILO!“

Komunistická strana se nachází v krizi. V krizi personální, kdy i přesto, že KSČM je stranou s největší členskou základnou, zoufale jí chybí kádry, a to zejména v nižších článcích stranické struktury i v mladších věkových skupinách.

Viditelným následkem problémů, do kterých se strana i nemalou zásluhou předchozího vedení strany a našeho poslaneckého klubu dostala, je ztráta důvěry významné části voličů, která se projevila nejhorším volebním výsledkem ve stoleté historii komunistické strany, spojeným s vypadnutím komunistické strany z parlamentu v roce 2021.

Následoval mimořádný a následně řádný sjezd Komunistické strany Čech a Moravy, který vedl k personálním změnám ve vedení strany. Nové vedení v čele s europoslankyní Kateřinou Konečnou vede stranu do celorepublikových voleb do Evropského parlamentu, které proběhnou počátkem června.

Právě i volby do Evropského parlamentu jsou důležité pro další existenci komunistické strany. Jistě, politickou činnost strany komunistického typu nelze redukovat pouze na účast ve volbách, nicméně i účast v rámci standardního volebního procesu je důležitá. Zastoupení v zákonodárných sborech jednak umožňuje propagaci komunistických myšlenek směrem k veřejnosti, ale zároveň i aktivní roli v dílčích sociálních zápasech za obranu práv pracujících. Právě na základě dílčích zápasů a případných vítězství v nich je možné pracující oslovit, získat jejich důvěru a následně je přesvědčit pro základní myšlenku socialismu – sociálně spravedlivou společnost.

Nikoliv nevýznamným faktorem budiž také zajištění ekonomických zdrojů, tolik potřebných pro samotnou stranickou činnost ve své komplexnosti.

Probleskují, ale také názory, že nemá smysl účastnit se voleb do Evropského parlamentu, jelikož se jedná o orgán imperialistické organizace, který slouží jen jako prodloužená ruka k prosazování neoliberální a neokoloniální politiky.

Jistě, nedělám si iluze o charakteru evropského parlamentu, respektive o skutečné podstatě fungování Evropské unie. Obdobným způsobem bychom ale mohli také argumentovat, že nemá smysl účastnit se voleb do parlamentu České republiky, jelikož se jedná o instituci buržoazního státu. Účast v zastupitelských orgánech má samozřejmě smysl, i přesto, že sama o sobě není samo spásná. Neméně důležitá je terénní sociální práce či organizování a hájení práv pracujících na pracovišti.

Dalším kriticky vnímaným faktem z části komunistického spektra je skutečnost, že KSČM v evropských volbách nekandiduje samostatně, ale v rámci koalice „STAČILO!“.

Širší kandidátka, jejímž iniciátorem a hnacím motorem je komunistická strana, přitom není v rámci evropského prostoru ojedinělým jevem. Příkladem budiž Komunistická strana Španělska, která dlouhodobě kandiduje jako součást širší koalice Sjednocená levice, v rámci, které se jí daří získávat mandáty v regionálních i v celostátním parlamentu.

Části komunistů nevadí samotný fakt, že KSČM nekandiduje samostatně, ale jsou kritičtí vůči tomu, že koalici STAČILO! netvoří pouze levicově orientované subjekty, jako je tomu například ve výše zmiňované koalici Sjednocené levice.

Ano, autor těchto řádek by si přál, aby v České republice mohla vzniknout volební koalice čistě na levicovém půdorysu, která by měla reálnou šanci ve volbách uspět. Bohužel, přes maximální snahu současného vedení KSČM se takovou koalici vytvořit nepodařilo. Na vině jsou často malicherné spory, nezkrotná ega některých osobností levého spektra, ale také rozpory mající ideový rozměr – ne nadarmo se říká, že zatímco pravici spojují peníze, levici rozdělují ideje.

Dalším problémem zůstává skutečnost, že i kdyby se takovou „čistě levicovou“ koalici podařilo vytvořit, není stejně žádná jistota, že by měla šanci ve volbách uspět. Vzhledem k aktuálním mediálním náladám ve společnosti a celkovému vnímání levice obecně se domnívám, že v tuto chvíli nikoliv. Ostatně, i nedávné úspěchy našich sousedů – rakouských komunistů – nebyly dosaženy „čistou“ kandidaturou „tradiční“ KPO, ale právě fúzí s dalšími osobnostmi .

Dalším kritickým postojem, který zmíním a který zaznívá vůči koalici „STAČILO!“, je údajná absence levicového programu. To však není tak úplně pravda. Předně je třeba si uvědomit rozdíl mezi dlouhodobým politickým programem strany, který zachycuje její strategické cíle a aktuálním volebním programem, obsahujícím konkrétní body, kterými se snaží volební uskupení oslovit voliče.

Takový volební program je pak jednak kompromisem mezi subjekty tvořícími koalici, a bývá ve snaze o jasnou komunikaci s voliči pokud možno co nejstručnější. Ani to však neznamená, že by koalice „STAČILO!“ rezignovala na levicové priority. Naopak! Zmiňme například požadavek na zkrácení pracovního týdne, zavedení důstojné minimální mzdy či rozšíření zaměstnanecké participace. Zásadním je také akcent na zajištění dostupného bydlení. Vymezení se proti „neomezené volné ruce trhu“ ve zdravotnictví je pak jasným odmítnutím privatizace veřejných služeb!

V dnešní době nejzásadnější je přitom jasný požadavek míru a zastavení eskalace násilí a dalšího zbrojení. Právě v této oblasti je „STAČILO!“ jedinou skutečnou zárukou splnění těchto bodů – ty si totiž do programu vepsaly i další, otevřeně k pravici se hlásící subjekty jako Trikolora, SPD či PRO. V jejich případě se ale nejedná ani tak o skutečnou mírovou politiku, jako spíš o zneužití hesel s cílem zmást voliče.

I přesto, že koalici „STAČILO!“ nevnímám bez výhrad, jsem rozhodnut ji v evropských volbách volit.

Nevěřím totiž rádoby protestním slepencům, které tvoří bývalí pravicoví politici ODS, TOP 09 a Svobodných.

Stejně tak si nedělám iluze o tom, jakým způsobem by moje zájmy (ne)zastupovali politici zvolení na kandidátce jednoho z největších tuzemských oligarchů. Z toho mě vyvedla zkušenost s paní eurokomisařkou Jourovou.

A SOCDEM? V tuto chvíli, ústy svých představitelů, strana války a eskalace napětí nejen v Evropě! A pro mne, jako možného odvedence, je kterákoliv strana podporující válku - nepřijatelná!