Změňte historickou porážku Toryů ve změnu směřování Británie

Británii zasáhla nejhorší porážka Konzervativní strany v dějinách. Dvě třetiny jejich poslanců byly smeteny za noc a ve Westminsteru zůstal nejmenší kontingent toryů od založení strany v roce 1834. Jásot nad výsledkem socialistům osladil pohled na to, jak někteří z nejodpornějších politiků v zemi přicházejí o křesla, od bývalé premiérky Liz Trussové přes fanatika bojujícího proti odborům Granta Shappse až po viktoriánského herce Jacoba Rees-Mogga.

Výsledkem je důrazné odmítnutí prohnilé vlády a její politiky. Musíme se teď zaměřit na změnu kurzu země: zvrátit příliv autoritářské legislativy včetně zákonů proti stávkám a protestům; ukončit nejdelší pokles reálných příjmů za posledních 200 let; přispěchat na pomoc kolabujícím veřejným službám.

Něco z toho je v programu labouristů, kteří do úřadu vstupují s obrovskou většinou, ale ne moc. Levice musí na tuto vládu vyvíjet tlak od prvního dne, nejen aby zajistila dodržení manifestačních závazků ke zrušení zákonů proti odborům a posílení práv zaměstnanců, ale aby ji dohnala k tomu, aby se rozešla s toryovskými výdajovými pravidly, která budou brzdit jakýkoli pokus o řešení krize ve zdravotnictví, školství, místní správě a mnoha dalších sektorech.

Labouristická pravice má protiargumenty připravené. Keir Starmer si je nacvičil ve svém vítězném projevu. Labouristé získali zpět důvěru britského lidu jen proto, že strávil čtyři a půl roku tím, že měnil stranu a rozbíjel levici.

Je to nesmysl. Jak podotýká volební analytik profesor John Curtice, drtivou výhru labouristů způsobilo odmítnutí toryů, jejichž hlas propadl. Jejich volební podíl, který činí 35 procent, není jen nižší než při kterémkoli volebním vítězství Tonyho Blaira – je podstatně nižší než 40 procent, které získali labouristé, když prohráli volby v roce 2017 pod vedením Jeremyho Corbyna.

Výrazně vzrostl ve Skotsku, kde je SNP už přes rok v rozkladu. V Anglii se ale hlas labouristů oproti roku 2019 – roku katastrofální porážky – nezměnil a ve Walesu od té doby dokonce klesl. Sám Starmer dostal o polovinu méně hlasů než v roce 2019.

Kyselé hrozny? Ne, a mnozí na levici, kterým se dlouho nelíbila opakovaná schopnost toryů zajistit si u menšiny hlasů rozhodující většinu, jsou potěšeni, když vidí, jak A-tým britského kapitalismu drtí systém, který vždy prosazovali.

Jde o to mít jasno v rovnováze sil. Zaprvé, labouristé se nestali populárnějšími, protože se posunuli doprava. Vůbec se nestali populárnějšími. To kontrastuje s obdobím 2015-17 a je to důvod pro odvážnější program. (Článek 4 stanov Labour Party, zjednodušeně tedy znárodnění, změnil Tony Blair v roce 1995; pozn. překl.)

Bez tohoto odvážnějšího programu, který by mohl skutečně řešit rozmanité krize, jež torye srazily na kolena, můžeme vidět velmi chmurnou budoucnost ve vzestupu krajní pravice, kdy Reformní Velká Británie bude hlavním příjemcem ztracených hlasů toryů a v některých částech země bude podle průzkumů výrazně druhá za labouristy. To klade na dělnické hnutí odpovědnost donutit labouristy odejít nebo riskovat kolaps většiny založené na nízkém podílu hlasů, což je metaforický dům postavený na písku.

Není třeba zoufat. Reformní Velká Británie sice získala čtyři poslance: ale volby také vrátily čtyři nezávislé na mírové platformě v Palestině – jedna demoluje kdysi impozantní většinu Jonathana Ashwortha na jihu Leicesteru – spolu se čtyřmi Zelenými. (Právě v programu Zelených je znárodnění, přinejmenším britských drah a Královské pošty; pozn. překl.)

Vítězství Jeremyho Corbyna jako nezávislého bylo vrcholem noci, výhrou pro lidovou mobilizaci proti stranické mašinérii, a zajišťuje v Islington North služby vynikajícího zastánce míru a socialismu, jehož hlas bude ve Westminsteru v potemnělém světě bolestně zapotřebí.

Je čas na změnu, ale přinést ji je na nás, ne na novém obyvateli č. 10 (adresa předsedy vlády Spojeného království; pozn. překl.).