Pravda a láska se netrefily

Pravděpodobný budoucí prezident Spojených států byl postřelen do ucha. Slušný výkon, ze 120 metrů, když tou hlavou pořád vrtěl. Ten mladý hoch určitě nestřílel poprvé. Američané střílejí dobře, rádi a často. A mají čím. I kdyby všechny zbraně poslali na Ukrajinu, v domácnostech jich bude pořád dost.

O atentátníkovi se ihned vědělo jen to, že je členem Republikánské strany. To je divné. Členové strany na své šéfy většinou nestřílí. Ale hlavně: politické strany v USA jsou poněkud imaginární.

Představa, že zavoláte na sekretariát a tam Vám řeknou, kdo je členem, je falešná. To už by nefungovalo ani u nás. O pár hodin později prosáklo na internetu, že finančně přispěl demokratům.

No co, člověk se občas může splést.

Kdosi ze svědků tvrdil, že policii na střelce na střeše upozorňoval již tři minuty předem. Policie nemá ráda, když se jí kecá do práce. A zvláště v Americe. Postupovala důkladně, systematicky a v duchu tradiční americké policejní zásady: "zastřelit a důkladně vyšetřit!" Její nejvyšší šéf se nechal slyšet, že to bude trvat dlouho, ale Američané se pravdu dozvědí, protože "si ji zaslouží". Tak si počkáme, pravda už se vyrábí.

Odborníci se zatím přou, komu to ve volbách prospěje a komu ne. No, americkému lidu určitě ne. Jedni budou mít statečného hrdinu, a druzí se spokojí se svým stařičkým vůdcem. Ten by si měl dát pozor; na rozdíl od Trumpa je příliš statický, to je vždy snadnější cíl.

V Americe se určitě znovu rozvíří diskuse o právu na držení zbraně. Jeho odpůrci dostanou již tři sta šedesátý pátý vážný argument, ale zájmy vojenskoprůmyslového komplexu to neohrozí.

Takže se vlastně nic nestalo. Pravda a láska nezvítězily, zase se jenom netrefily.