Slouhové slova

V Pardubicích se srazily dva vlaky. Rychlík a nákladní. Český internet o tom informoval hned v několika článcích. Některé mne zaujaly už titulkem: "Srazily se osobní a nákladní vlak".

Nebyl to překlep editorů. Autoři líčí, jak ten "osobní" jel z Prahy do Košic, a jak první vagón byl lůžkový. Nepochybuji o tom, že oni autoři jsou mladí a vzdělaní, mají vysokou školu, ovládají cizí jazyky a jsou zcestovalí. Jenže vlakem toho moc asi moc nenajezdili a česky moc neumějí. Jinak by znali rozdíl mezi osobním vlakem a rychlíkem, a nepoužili by odborné souhrnné označení, které je pro cestující veřejnost matoucí. Ale psát umějí; opsali poctivě všechno, co bylo v dané chvíli dostupné na internetu či řekli v televizi.

Řeknete prkotina. Ne, bohužel, je to systém, v němž mladí a vzdělaní slouhové slova píší a opisují, rychle a hodně, protože cestování něco stojí, a oni si na to potřebují vydělat. Mění slova, aby to nebyl plagiát, a často i smysl, protože ten jim uniká. A překládají, protože mají překladač. Jenže překladač není moc inteligentní a oni také ne. Překladač nemá cit pro jazyk a jim také chybí. A hlavně nemají čas. Tak se denně dozvídáme tisíce nesmyslů, které nám tito mladí a vzdělaní světoobčané předkládají po tuctech, v dobré víře, že nás informují. Kdo ví, o čem je řeč, zakroutí hlavou. Kdo neví, přijímá to jako samozřejmé, zvyká si na to a podvědomě přejímá i tu jejich češtinu. A tak se dnes už ani nezastavíme nad pomalu vžívajícím se pojmem "vlakové nádraží", které nám starším zní stejně nesmyslně jako "letadlové letiště".

Kdysi se někteří novináři pyšnili tím, že jsou "svědomím národa". No nazdar. Toto "svědomí" dnes masově mrzačí cit pro jazyk svých čtenářů, komolí slovní zásobu národa, oblbuje lid, nemluvě o těch, kteří mu vědomě a záměrně za úplatu lžou.

Není to jen na internetu. Tištěná média neúnavně mažou někdejší rozdíl mezi seriózním tiskem a bulvárem. Bulvarizují veřejnost. Obsahem i formou.

Není to lepší ani v televizi. Poslechněte si někdy ty reportáže. Mladé a krásné dívky nás v přímém přenosu informují o něčem, o čem nic nevědí a čemu nerozumějí. Hezky se usmívají, ale plácají nesmysly. A říkají "eéé". Někdy i pětkrát v krátkém šotu. V dobách dávno minulých by za to byla pokuta, u těch nenapravitelných odchod do podatelny, ale dnes je to standard. Je smutné, když zpovídaný starší odborník na cokoliv umí lépe česky než mladá profesionální reportérka.

To není problém jednotlivců, ale celé generace. V Praze prý dnes žije čtvrtina cizinců. Mladí už dávno nečtou. Karel Schwarzenberg jednou řekl, že "všichni budeme umět blbě anglicky". Obáváme se, že to bude ještě horší. Všichni budeme umět blbě česky.