Svátky a otevřená samoobsluha

Otevřené obchody 5. a 6. července, tedy o státem vyhlášených svátcích, opět rozvířily diskusi o otvírací době o svátcích, potažmo nedělích. Pravicová ODS opět přišla s návrhem zákaz prodeje o (vybraných) svátcích zrušit. Budiž tentokrát ke cti lidovcům, že nesouhlasí.

Zavřené obchody ve svátek? My přece máme právo si jít nakoupit, kdy chceme! My si přece nemůžeme dovolit nakupovat v pracovní den, to je ztráta času (a čas jsou přece peníze!). Trvalo spoustu let, což opět většina z vás pamatuje, než přišel zákaz prodeje ve dnech pracovního volna aspoň někdy a někde. Mimochodem, jak že to stojí v Bibli, tam, kde se hovoří o úctě k Otci, Synovi a Duchu svatému? Do jaké míry ctí knihu knih a boží přikázání opět drápky vystrkující církev svatá, nejen katolická, když nikdy ani nepípne na téma, že by aspoň jejich bohabojné ovečky měly mít čas ctít Nejvyššího v době významných křesťanských svátků, věnovat se rodinnému krbu, vychovávat děti své - natož je přivést na mši? Přesně, mám především na mysli mámy za pokladnami a mezi regály samoobsluh (mimochodem, jak obstarožní výraz v době a zemi, překypující něhou až láskou k západnímu výrazu supermarket! V době, kdy implementujeme, lajkujeme, hejtujeme a iritujeme, potraviny jsou freš a my jsme in a cool, je jen otázka času, kdy si uděláme šopnutí!).

Dobře, je jasné, že bez některých služeb se neobejdeme. Je jasné, že bez jemných ženských rukou a citového rozhodování bychom byli dost vedle. Ale co takhle si uvědomit, že mámu potřebuje víc rodina než samoobsluha, a tudíž omezit práci ve svátek na minimum a vyhlásit zákaz prodeje, tak, jak to těžce vydupaly odbory na demokratickém a lidská práva respektujícím Západě? (Argument, že právě zmíněné ženy jsou často závislé na příplatcích, neberu. Ty odbory, které řekly „A“ v podobě zákazu prodeje o nedělích a svátcích, jsou kdykoli připraveny vyhlásit - a vynucovat si - také „B“, tentokrát v podobě zachování mezd ve výši, kde jsou - nebo byly - v době, kdy je otevřeno i mimo pracovní dny. Světová odborová federace má kolem 100 milionu členů, ale zde je nutno vidět, že třeba v Irsku podporují zákaz prodeje o nedělích a svátcích odbory katolické. A fakt nemůžu za to, že mnozí z vás, kteří jste dočetli až sem, o něčem takovém dosud neslyšeli. Ve Francii mohou mít krámky otevřeno i v neděli, ale musí prodávat majitel, nikoli jeho zaměstnanci.

Abychom si ujasnili situaci. Seděl jsem za pokladnou hypermarketů několik let. V Tescu, Makru a Instersparu. Moje manželka ještě v Carrefouru a v Albertu. Vím o tomhle pracovišti tudíž dost k tomu, aby se ve mně všechno bouřilo, když vidím byť sebemenší obhajobu něčeho tak asociálního.

Především, většinu zaměstnanců tvořily ženy a z nich většina byly mámy od dětí, od dětí, které v okamžiku, kdy tu mámu potřebovaly nejvíc, ji neměly, protože otročila pro kapitalistu-podnikatele. Ruku na srdce - kdo z vás by nechal vlastní manželku v sobotu a v neděli takhle otročit? S chybami a manky, neboť není pravda, že dnešní počítačem řízené kasy vás ochrání od manka, vznikajícího ne proto, že by obsluha kasy pracovala špatně, ale proto, že ona myslí na vás doma, na své děti, manžela, přítele, na to, co bude zítra, a bojí se domů, protože moc dobře ví, že bude utahaná, nervózní a nevrlá, a vy nepochopíte proč, a ona půjde v pondělí do práce a bude ještě v horším stavu než byla včera, což nakonec zřejmě přivodí to, že ji vyhodí; nedokáže se soustředit na práci, neboť myslí na rodinu. Už sice slyším námitku, že ostatní taky, ale pozor, tady je to horší, právě pro ono trauma, že ví, jak moc ji ta rodina potřebuje právě v tu neděli, a ona nemůže udělat zhola nic, protože je donucena otročit – a ti, od kterých se očekává, že budou když už ne z přesvědčení, tak z lásky, stát v čele protestu, místo toho prohlásí, že „asi není důvod zakazovat prodej třeba i o svátcích“!

Tady je i jedna z příčin úpadku morálky mládeže, že jsme si nechali vzít naše partnerky konzumním kapitalizmem, který si z nich udělal služky, a co hůř, rohožky. (Vzpomeňte si na to, pánové, až budete příště stát ve frontě u pokladny.)

Ano, byli jsme coby zaměstnanci marketu donuceni chodit do práce v neděli a ve svátek. Ano, byli jsme rádi, protože jsme za to měli příplatek. Ale za jakou cenu…? A když pominu za jakou cenu, tak proč všichni, kteří něco vykřikují o právech, nejen poslanci, ale i třeba ženská hnutí, žluťácké odbory (pro ty, kteří by snad nevěděli, ČMKOS), a nakonec i Člověk v tísni, nebojovali za to, aby ty holky dostaly důstojnou mzdu za normální pracovní dobu? I o přesčasech bych mlčel, neboť praxe byla většinou taková, že bylo volno v pracovní den, a často i náhradní volno – krom toho například Carrefour v Plzni zaměstnával zpočátku výhradně na dvoutřetinový úvazek! A přitom majitel řetězce měl dost peněz na důstojné mzdy svých oveček, a vůbec by se to nedotklo jeho konkurenceschopnosti, jen by mu šlo míň do kapsy - vážení, i Haló noviny už v roce 2000 otiskly stať o stávce pokladních v irské větvi řetězce Tesco za vyšší mzdy, neboť konkurence měla vyšší základ cca o půl libry na hodinu a přitom Tesco Ireland Ltd. přiznalo, donuceno zákonem o veřejném přiznání zisku, 1 000 000 000 (vidíte dobře, jednu miliardu) liber sterlinků po zdanění!!! (Pro zajímavost - irská pokladní měla tenkrát 7x vyšší základní mzdu než já, se čtyřnásobnou kupní silou.)

Ještě douška. Je pravda, že spousta služeb, například lékařství a doprava, i některé provozy ve výrobě, pracují pořád. Jenže jejich pracovní doba a podmínky jsou podle toho upraveny.