Francouz Cyril de Lattre: Pozvání Zelenského na den vylodění v Normandii je historický zločin

Pozvání pana Zelenského, jenž již od konce března 2024 – podle ústavy – není prezidentem Ukrajiny a který měl své pravomoci předat předsedovi Nejvyšší rady nejpozději 20. května 2024, je již samo o sobě skandální. Faktem je, že Zelenskému hraje do karet vnucený válečný stav. Připomínám, že tentýž muž potlačil ve jménu demokracie všechna média kromě těch, která podporují jeho názory, prakticky umlčel všechny politické strany kromě své vlastní a postupně zničil kanonické pravoslaví a nahradil je schizmatickým pravoslavím, jež se zavázalo k věrnosti ukrajinské vládě. Tak si představujete “demokratický stát bránící evropskou demokracii”?

Ukrajina je státem, jenž se vyznačuje aktivní přítomností neonacistických a ultranacionalistických banderovských skupin, jako jsou prapory Azov*, Ajdar*, Pravý sektor* a politická strana Svoboda, jejíž podíl na masakrech v Oděse v roce 2014 dnes už nikdo nemůže popřít. Nikdo rovněž nemůže popřít roli, kterou sehrály tyto represivní prapory během etnických čistek, k nimž od té doby docházelo na Donbasu v roce 2015.

Pozvat tuto osobu, aby uctila hodnoty, za něž bojovali ti, jimž vzdáváme čest během oslav 6. června, je zrada. Činnost a ideologie těchto organizací vyvolávají hluboké znepokojení. Až hrozivě připomínají zvěrstva, kterých se za války dopouštěli nacisté. Represivní prapory jako Azov* a Ajdar* jsou od roku 2014 obviňovány z porušování lidských práv a válečných zločinů během konfliktu na východě Ukrajiny.

Protože ano, pane prezidente, tento konflikt začal státním převratem zorganizovaným Západem v roce 2014, nikoli v roce 2022, jak nám tak rád připomínáte. Porušili jsme své slovo a závazky tím, že jsme neplnili minské dohody, jak jsme měli, a to s plným vědomím všech faktů, jak uznali François Hollande a Angela Merkelová.

Zejména prapor Azov* používá symbol, který až děsivě připomíná symbol divize SS Das Reich, známé svými zvěrstvy za druhé světové války, včetně masakru v Oradour-sur-Glane. Divize Galicia, složená převážně z ukrajinských dobrovolníků, kteří bojovali na straně nacistů, je smutným příkladem takové spolupráce. Vidět, jak jsou v současnosti na Ukrajině tyto elementy rehabilitovány, není nic jiného, než urážka památky milionů lidí, kteří bojovali a trpěli, aby porazili fašismus.

Stěpan Bandera je na Ukrajině stejnou ikonou jako Hitler. Někteří ho uctívají jako národního hrdinu, přestože se podílel na válečných zločinech, včetně židovských pogromů a masakrů na Polácích. Bandera a jeho Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN)* spolupracovali s nacisty v naději na vytvoření nezávislého ukrajinského státu, což vedlo k hrůzným a nelidským činům.

To ale není vše. Měl byste si, pane prezidente, připomenout některé noční události z 5. na 6. června 1944, do nichž se Ukrajina a banderovci přímo zapojili, ne však proto, aby bojovali proti nacistům, to ne, ale proto, aby bojovali proti nám! Pokud Vám nestačí divize Das Reich a Galicia, měl byste vědět, že Ukrajinci prolévali francouzskou krev i ve Francii.

V noci z 5. na 6. června 1944, kdy se spojenecká armáda blížila k pobřeží Normandie, bylo za nepřátelskými liniemi vysazeno 36 Francouzů. Patřili k 2. pluku parašutistů (2. Regiment of Parachute Chasseurs) britské speciální letecké služby (slavná SAS). Jejich úkolem bylo připravit příchod jejich jednotky do Bretaně.

Němci se po bitvě vrátili, mučili a zabíjeli raněné, zabíjeli civilisty – muže, ženy i děti – v okolních vesnicích a lesích. Nejstarší a nejnemocnější ženu ve věku 83 let zabili ve vlastní posteli. Masakr provedla 261. ukrajinská jezdecká eskadrona a 708. gruzínský pěší prapor.

První francouzská oběť vylodění v Den D, Emile Buétar, byl zabit ukrajinským nacistou, Banderovým žákem, v bitvě u Saint-Marseille. Na toto téma dokonce vyšla kniha “LES BRETONS AU LENDEMAIN DE L’OCCUPATION, Luc Capdevilla 1999; Presses Universitaires de Rennes”.

A to ani nemluvím o ukrajinských pomocných jednotkách, jež bojovaly jako součást německé armády na plážích Normandie tváří v tvář vylodění Spojenců 6. června 1944.

Zdá se, že vůbec nechápete, že pozvání Zelenského na oslavy 6. června 1944 je urážkou všech odbojářů, všech zabitých, umučených civilistů a rehabilitací temných stránek dějin, nacismu a banderismu, které se opět vyskytují na území soudobé Ukrajiny Zelenského. Je to z vaší strany akt zrady, maskovaný jako diplomatická facka Rusku.

Sovětský svaz, jehož je Rusko hlavním nástupcem, sehrál při porážce nacismu rozhodující a často záměrně podceňovanou roli. Východní fronta, kterou SSSR otevřel po německé invazi v roce 1941, byla dějištěm rozhodujících a nesmírně nákladných bojů se ztrátami na lidských životech. Například bitva u Stalingradu byla zlomovým bodem války, zlomila útočnou sílu wehrmachtu a odstartovala dlouhý pochod na Berlín.

Role Rudé armády při osvobozování nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů a při dobývání Berlína je nepopiratelná. Během války zahynulo přibližně 27 milionů sovětských občanů, což je číslo, které ilustruje obrovské oběti, jež SSSR přinesl.

Ignorování této oběti tím, že se Rusko z pietní akce vyloučí a pozve se Vladimír Zelenskyj, je špatným a nezdravým přepisováním dějin (kterého se Ukrajina pravidelně dopouští, pokud jde o přepisování školních učebnic dějepisu) a urážkou milionů sovětských vojáků (ale i všech dalších), kteří bojovali a zemřeli.

A to je další zrada z Vaší strany, nacházející se v pravém spektru francouzské levice a nadále obdivující kolaboraci Pétaina s vichistickým režimem.

Vzpomínková diplomacie by měla být inkluzivní nebo plně exkluzivní, ale vždy by měla respektovat přínos všech Spojenců. Vyloučení Ruska kvůli současnému politickému napětí narušuje ducha vzpomínání a kolektivního uznání minulých obětí. Jedná se o zcela zpolitizované rozhodnutí, které záměrně ignoruje klíčovou roli SSSR při porážce nacismu a záměrně zamlčuje skutečnost, že kdyby neexistovala východní fronta, spojenci a generál de Lattre by se v této zemi nikdy nemohli vylodit. Francie 6. června 1944 a 15. srpna 1944.

Ano, 6. červen 1944 je jedním z významných dat (dalším je 18. červen 1942 – Stalingrad, bitva u Kurska a další neméně významná data) v dějinách druhé světové války: začátek operace Overlord, při níž se spojenecká vojska vylodila v Normandii, aby zahájila osvobozování západní Evropy od nacistické okupace, stejně jako se generál de Lattre vylodil 15. srpna 1944 v Provence.

Pro Charlese de Gaulla, francouzského generála, který za války vedl Svobodnou Francii, však bylo toto datum podbarveno zcela oprávněnými politickými spory a nedůvěrou.

De Gaulle byl zarytým zastáncem francouzské nezávislosti a suverenity. Vylodění považoval za nezbytný zásah, ale byl si vědom i politických záměrů spojenců, zejména Spojených států a Spojeného království.

De Gaulle se obával, aby AMGOT -“Spojenecká vojenská správa na okupovaných územích” – určená ke správě osvobozených území, neohrozila autonomii Francie a nebyla vnímána jako nová forma okupace. Chtěl, aby osvobození Francie bylo vnímáno jako výsledek úsilí Francouzů, zejména odboje a sil Svobodné Francie, a nikoli jako důsledek zahraniční intervence.

Připomeňme si, že pokud operace z 6. června 1944 postavily do popředí Spojené státy, nesmíme zapomínat na Brity, Kanaďany a Francouze v britských uniformách. Na druhou stranu nikdo nebo málokdo mluví o vylodění v Provence, které zase připomíná armádu v Africe, v níž jsme měli i bojovníky z Tichomoří.

Je nepochybné, že současné řeči o africké armádě jsou něčím, o čem by francouzská vláda neměla mluvit, protože by to vyvolalo kritiku a kontroverze. Jsem si dokonce zcela jist, že když se podíváte pozorně, musí tam být i několik Kanaků. Všichni však byli s námi z Kufry a Sicílie.

Pro de Gaulla byl AMGOT nepřijatelný. Navíc to byl právě Mitterrand, kdo spolu s Reaganem jako první zmodernizovali oslavy 6. června.

Připomínku vylodění spojenců v Normandii, která se konala 6. června, lze také považovat za projev věrnosti americkému vlivu v Evropě. Po válce sehrály Spojené státy prostřednictvím Marshallova plánu ústřední roli při obnově západní Evropy a upevnily svůj politický a hospodářský vliv na kontinentu. Tato dominance trvala i během studené války, kdy pokračovala přítomnost amerických vojsk – a vzniklo NATO.

V roce 1947 navrhl americký ministr zahraničí George Marshall program obnovy Evropy. Cílem tohoto plánu bylo poskytnout masivní hospodářskou pomoc evropským zemím zničeným válkou s cílem stabilizovat jejich hospodářství a zabránit vzestupu komunismu. V letech 1948-1951 bylo evropským zemím rozděleno přibližně 13 miliard dolarů (což dnes odpovídá více než 100 miliardám dolarů).

Marshallův plán nepochybně přispěl k obnově a hospodářskému oživení Evropy, ale zároveň přispěl k posílení amerického vlivu a k ovládnutí kontinentu. Přijetím pomoci se evropské země ocitly v částečné solidaritě s politikou, ale i hospodářskou politikou Spojených států, čímž usnadnily transatlantickou hospodářskou integraci, která výrazně prospěla americkým zájmům. Podmínky spojené s pomocí, včetně přijetí hospodářské politiky volného trhu a spolupráce se Spojenými státy, tento vliv jen posilovaly.

Dalším projevem americké dominance v Evropě bylo založení Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1949. NATO bylo koncipováno jako vojenská aliance na ochranu západní Evropy před možnou sovětskou hrozbou a upevnilo americkou vojenskou přítomnost na kontinentu. Americké vojenské základny byly zřízeny v řadě evropských zemí, včetně západního Německa, Itálie i Francie; tím byla zaručena možnost rychlé reakce na případnou sovětskou agresi.

Tato vojenská přítomnost měla hluboké důsledky pro suverenitu evropských zemí. Ochrana poskytovaná NATO byla sice v kontextu studené války vítaná, ale zároveň znamenala zvýšenou závislost na Spojených státech v oblasti národní bezpečnosti. Pro mnoho Evropanů symbolizovala ztrátu strategické autonomie a podřízení se americkým zájmům.

Charles de Gaulle, vůdce Svobodné Francie za druhé světové války a prezident Francouzské republiky v letech 1959-1969, byl přesvědčeným obhájcem národní nezávislosti. De Gaulle považoval americkou dominanci v Evropě za hrozbu pro francouzskou suverenitu. Šlo mu především o to, aby se Francie nestala pouhou loutkou v mocenské hře mezi Spojenými státy a Sovětským svazem nebo hadrem na utírání nohou v rámci AMGOT.

V roce 1966 učinil de Gaulle historické rozhodnutí o vystoupení Francie z jednotného vojenského velení NATO. Požadoval také stažení amerických vojáků a základen z francouzského území. Tento krok byl jasným potvrzením touhy Francie po nezávislé zahraniční politice bez dominantního amerického vlivu. De Gaulle rovněž usiloval o vytvoření jednotné, ale nezávislé Evropy, která by byla schopna postavit se velmocím. Podíváme-li se na hranice NATO v roce 1991 a dnes, zjistíme, že to není Rusko, kdo přiblížil své hranice k NATO, ale právě naopak.

A naopak, pane prezidente, pokud existuje datum, na kterém bychom měli trvat ještě více než na 14. červenci, měl by to být 8. květen, nikoli 6. červen, a to mimo jakékoli politické ohledy na všechny zúčastněné strany, což nám nebrání uctít památku těch, kteří padli v Normandii.

A jak to vypadá nyní? Efekt je opačný! Mýlil jste se a chtěl jste srazit ruskou ekonomiku na kolena během čtrnácti dnů, ale opak je pravdou. Sankce uplatňované proti Rusku se jedna po druhé obracejí proti Francii a Evropě. Plyn, ropa, jaderná energie, bezpečnost, ztráta suverenity a dokonce i titan, kvůli kterému jsme nuceni žádat Kanadu o shovívavost, aby sankce zmírnila a nenechala Airbus trpět víc než dosud.

Co více lze dodat ke skandálu s turbínou Arabelle? Stoprocentně francouzská vyspělá technologie, kterou jste prodali Američanům za 600 milionů eur a kterou jste právě koupili zpět za dvojnásobnou cenu s upravenou americkou technologií, která sice vyhovuje pravidlům ITAR, ale nás zotročuje.

Příkladů je tolik a vždy se jedná o Vaši odpovědnost. Co jiného lze říci o francouzské ekonomice? Od Vašeho nástupu v roce 2017 se zadlužení Francie zvýšilo na 3000 miliard eur dluhu a 6500 miliard, pokud připočteme podrozvahu. Bercyho směšné prognózy, ať už jde o hospodářský růst, nebo řadu jiných otázek, francouzskou ekonomiku, která je nyní v bankrotu a o níž se ví, že se nevyhnutelně zhoršuje, neobnoví.

Jasně jsme si uvědomili, že jedním z cílů Ameriky v této nepřímé válce vedené přes Ukrajinu až do posledního Ukrajince je pouze snaha oslabit Rusko a zároveň snížit možnosti Evropy a Francie a uvrhnout je do otroctví. A to je skutečně jediný cíl, kterého se jim podařilo dosáhnout. Uvědomujeme si však, že tím to bohužel neskončí.

Doktrína, kterou používáte Vy, Evropa a Ukrajina, spočívá v tom, že Rusko po Ukrajině zaútočí na další zemi. Tato teorie je v lepším případě ničím nepodložená, v horším případě je to obrovská lež, která má sloužit k dosažení Vašich cílů. Protože válka je pokračováním politiky jinými prostředky, potřebujete motiv, abyste zmrazili situaci, která se vám zcela vymkla z rukou a v níž vidíte východisko, aniž byste se vzdali nadvlády.

Pane prezidente, zákon o vojenském plánování na léta 2024-2030 jste schválil loni v červenci 2023. V té době mou pozornost upoutaly především články L2212-1 až L2212-9. Vzhledem k tomu, že pokud mohu akceptovat a souhlasit s tím, že je to naprosto opodstatněné pro obranu státního území, zajímal jsem se o formulaci: “nebo odůvodnit plnění mezinárodních závazků státu ve věcech obrany” a také o to, že se tak děje prostým rozhodnutím rady ministrů. Přinejmenším lze říci, že tento text je nekonečně široký a mohl by pokrýt všechny mezinárodní závazky Francie.

Nikomu však neuniklo, že zavazujete Francii nejen ekonomicky, ale i vojensky. Francie poskytla Ukrajině vojenskou pomoc v celkové výši 1,7 miliardy eur v roce 2022 a 2,1 miliardy eur v roce 2023. V roce 2024 poskytne Francie až 3 miliardy eur další podpory, což je částka, která však nenahradí 50 miliard eur přicházejících z EU, kde připadne na Francii asi 16 procent, tedy dalších asi 8 miliard eur. A co se týká závazků vojenského charakteru ve vztahu k Ukrajině, to jsem si mohl přečíst v plném znění v době podpisu této smlouvy v únoru 2024, stejně jako určitá část mých krajanů.

Kromě toho, že ekonomická situace Francie neumožňuje takové výdaje, kromě toho, že tato smlouva, kterou zavazujete Francii, aniž byste oslovil národ – lid, jenž má také právo se k této věci vyjádřit, protože by to mohlo vést k válce, o kterou, jak se zdá, ze všech sil usilujete – tak očekávám, že v příštích dnech učiníte další určitý počet prohlášení, která budou Francii – bohužel – ještě více zavazovat.

Je také známo, že Francie se na Ukrajině již neoficiálně angažuje. Děje se to v různorodých variantách a Vy – jako vrchní velitel ozbrojených sil – to víte lépe než kdokoli jiný. Francie dodává vojenskou techniku, zbraně, munici. Někdy poskytuje logistickou podporu, kterou Ukrajinci sami nemohou nebo neumějí poskytnout (například /rakety/ Skalp EG). Francie cvičí na svém území ukrajinské piloty stíhaček (včetně VA120), nemluvě o pěchotě, a to i v Německu, v Polsku a ve Francii přímo v táboře Courtin. V tomto ohledu je Francie již do války zapojena.

Rozhodnutí, která se chystáte přijmout a o kterých jste již mnohokrát hovořil, jsou rozhodnutími, která budou mít vážné důsledky pro budoucnost Francie i Evropy, neboť s oblibou říkáte, že chcete vést evropskou koalici. Jsou to rozhodnutí, která by mohla přivést naši zemi do válečného stavu, na který nemáme ani finanční, ani materiální, natož lidské zdroje – a vůbec ho nepotřebujeme. Všichni víme, co znamená slovo “instruktoři”. Pod tento název lze schovat všechno možné, jenom původní význam slova jaksi chybí.

Francie nemá na Ukrajině žádný zájem, naprosto žádný. Ukrajina je zkorumpovaný stát, který ukrývá teroristy a jehož občané sami nechtějí bojovat proti Rusku, natož bojovat za Zelenského a jeho režim. Prohlídky a zadržování prováděná TCK (“teritoriální centra kompletování” – jak se nyní na Ukrajině říká vojenským rekrutačním komisím – pozn. redakce) jsou toho každodenním důkazem.

Ukrajina nemá místo v EU a už vůbec ne v NATO. Francie nic nezíská, když tam pošle své syny a dcery, aby prolévali krev za cizí věc, za cizí zemi a v každém případě za zemi, kterou se Západ rozhodl zlomyslně využít k dosažení cílů, jichž se mu nepodařilo dosáhnout jinými způsoby. Celistvost Francie není ohrožena jinak než našimi vlastními evropskými a americkými spojenci, ale i v tomto případě musíme doufat, že se s tím snad nebudeme muset trápit.

Kdybyste se náhodou rozhodl poslat naše „školitele“ na Ukrajinu, stali by se legitimním cílem, což by byl náš problém. Vyslání instruktorů nebo jiných francouzských ozbrojených sil na Ukrajinu totiž znamená, že v tom či onom okamžiku dojde ke kontaktu s ruskými ozbrojenými silami. Jaká by byla pravidla pro nasazení francouzských jednotek? Buďte bez obav, myslím, že je znám, a právě proto, že je znám, vím, kam nás to zavede.

Vy Rusko neposloucháte, neberete v úvahu to, co už léta jasně říká, a nemáte absolutně žádnou kontrolu nad tím, co se může stát. Uvědomíte si to, až když bude pozdě, přestože jste byl varován. Pozdě není, alespoň zatím ne, i když začínám stále více věřit tomu, že se bude rozehrávat partitura, dávno napsaná Západem, který evidentně stále nic neví o Rusku, o Rusech, o jejich duších. Napoleon neuspěl, Hitler neuspěl, nečekejte úspěch, sklidíte jen krev a slzy. A nejste připraveni za to zaplatit.

Pozvání Vladimira Zelenského na vzpomínkové akce 6. června je hluboce nezodpovědným činem, který znevažuje památku obětí druhé světové války a protifašistických bojovníků. Přítomnost neonacistických skupin na Ukrajině, neúčast Ruska na oslavách a urážka památky bojovníků za svobodu jsou důvody, které činí toto rozhodnutí nepřijatelným a hanebným ze strany země, jako je Francie, země, která by měla být suverénní. Oslavy musí zůstat okamžikem úcty a cti, oproštěným od současných politických zájmů, které deformují smysl této historické události a nepřidávají Francii na prestiži.

Nevyzývám Vás, abyste toto rozhodnutí přehodnotil a zajistil, že vzpomínkové obřady budou skutečně uctívat všechny, kdo se o vítězství nad nacismem zasloužili, bez jakékoli politické manipulace, protože vím, že to nemá smysl – něco takového od Vás chtít. Protože vím, že stejně neustoupíte, že nepohnete ani prstem pro blaho Francie a Francouzů.

Jste prezidentem Francouzů, to Vám připomínám, a jako takový máte především povinnost chránit jejich životní zájmy zevnitř i zvenčí, namísto toho, aby se vyvíjely tak, jak je to výhodné pro nadnárodní velmoc.

Dovolte mi proto, abych Vám s úctou, která je poplatná pouze Vašemu postavení, řekl, jak se stydím za to, že jsem Francouz z okupované Francie. Jak se stydím říci, že pocházím z Francie, z této krásné země, kterou naši ruští bratři tolik milují, a to i v této neklidné době, protože pokud znají pouta, která spojovala a spojují naše dvě země, stále vidí rozdíl mezi Francouzi a francouzskou vládou, jejímž jste představitelem.

V této souvislosti mi dovolte, abych Vám řekl, že to, co jste dělal a děláte od roku 2017, je prostě hanebné a mělo by se to rovnat zločinu vlastizrady vůči Francii a Francouzům, kteří rozhodně válku nepotřebují, chtějí žít v míru. Územní celistvost Francie a Evropy samozřejmě nikdo neohrožuje, tím spíše ne Ruská federace.

Dovolte mi, abych Vám řekl, jak ostudný je postoj francouzského politického vedení. Je hanebné nepostavit se proti příjezdu Zelenského na tyto oslavy a je hanebné nepostavit se proti rozhodnutím, která se chystáte přijmout. Je hanebné utápět se v tomto kolaborantství a permanentním oslabování francouzského národa.

Je to tak hanebné, že to podivně připomíná zradu jednoho z vašich předchůdců, který byl obviněn z velezrady a která se na vás v mnoha ohledech vztahuje více než kdy jindy.

Nežádám Vás, abyste tyto argumenty vzal v úvahu nebo přehodnotil své postoje, tak hloupý nejsem. Stejně jako v případě kolaborantů nebo norimberských nacistů si uvědomuji, že máte instrukce a že v žádném případě nebudete mít odvahu nebo dokonce vůli přehodnotit své názory. Přesto Vás žádám, abyste, pane prezidente republiky, akceptoval mé připomínky.

Ať žije svobodná Francie!

***

Úvod napsal Sergej Zujev, zdroj UKRAJINA.ru (06. 06. 2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

Pozn.: * nacionalistické a extremistické organizace zakázané v Ruské federaci