Odpovědi Vladimíra Putina

Odpovědi Vladimíra Putina na otázky novinářů po státní návštěvě Uzbekistánu, které mu položili 26. května 2024 na letišti v Taškentu.

Dobrý večer! Omlouvám se, mám dvě otázky najednou a obě jsou poměrně dlouhé.

První. Přiletěl jste do Taškentu – letěli jsme s Vámi – prakticky okamžitě z Minsku, a toto téma nás od té doby zajímá: v Minsku jste odpověděl na otázku o legitimitě Zelenského a o tom, s kým se bude jednat, pokud a kdy tato jednání budou možná. Řekl jste, že bychom se měli podívat do ukrajinské ústavy, abychom zjistili, které orgány mohou fungovat bez voleb. Ale na základě ukrajinské ústavy se zdá, že nyní může pracovat pouze Nejvyšší rada, a o legitimitě pravomocí prezidenta se v ní nepíše ani slovo. Zdá se, že Zelenskyj funguje dál pouze na základě zákona o válečném stavu. Řekl jste také, že potřebujeme právní analýzu. Děláme tuto analýzu? S kým budeme mluvit, pokud ta situace nastane?

Mohu se rovnou zeptat na druhou otázku?

Vladimír Putin: Prosím. Jak si přejete.

Pavel Zarubin: Z úst vysoce postavených západních tribunů zaznívají stále bojovnější prohlášení. Teď dokonce souhlasili s tím, aby Kyjev mohl udeřit západními zbraněmi hluboko do ruského území. Zrovna dnes o tomto tématu hovořil ministr obrany EU a generální tajemník NATO řekl, že: dali jsme Kyjevu zbraně a od té doby je považujeme za ukrajinské. Ukrajina si tedy může s nimi dělat, co se jí zachce, i udeřit na ruské území, když to uzná za vhodné.
Děkuji vám mnohokrát.

Vladimír Putin: První otázka se týká legitimity ukrajinských orgánů. Je skutečně nutné provést seriózní a hlubokou analýzu.
První věc, která je na očích a kterou mi kolegové hlásí, je následující. Ukrajinská ústava předpokládá prodloužení pravomocí Rady, ale pouze Rady. O prodloužení pravomocí prezidenta nepraví ukrajinská ústava nic. To za prvé.
Za druhé. Ukrajinský zákon o právním statusu, o právním postavení i o válečném stavu skutečně říká, že během válečného stavu se prezidentské volby nekonají, ale to neznamená, že se prolongují. Nekonají se, ale kdo říká, že musí být prolongovány? V ústavě o tom nic není. Existuje však článek 111 ukrajinské ústavy, který říká, že v tomto případě se pravomoci nejvyšší moci, tedy prezidentské pravomoci, přenášejí na předsedu parlamentu. Tím spíše, že v podmínkách zákona o válečném stavu se pravomoci parlamentu rozšiřují. To je však taková předběžná analýza, je třeba podívat se na to důkladněji.
Někteří odborníci tvrdí, že existují rozpory mezi ústavou, která hovoří pouze o prodloužení pravomocí Rady v rámci válečného stavu, a zákonem, který jsem právě zmínil, zákonem tuším z roku 2016, který definuje právní status válečného stavu. Říká, jak jsem již uvedl – a znovu opakuji, říká, že prezidentské volby se nekonají, ale nikde neříká, že jsou prolongovány, a to je problém.
O co se tedy jedná? Jde o to, že ukrajinská státnost není založena na myšlence prezidentské republiky, ale na myšlence parlamentně-prezidentské republiky a hlavní páky moci jsou soustředěny v zastupitelském orgánu státu. Je proto zcela logické, že samotná ústava a další právní akty, které byly na jejím základě přijaty, jsou takto strukturovány.
Proto, striktně řečeno, podle předběžného posouzení – mluvím pouze o předběžném posouzení – jsou jedinými legitimními orgány parlament a předseda Rady. V podstatě, kdyby opravdu chtěli uspořádat prezidentské volby, stačilo zrušit zákon o válečném stavu a volby uspořádat, to je vše. Ale oni to udělat nechtěli – kvůli řadě okolností.
Myslím si (a to nemá nic společného s ústavou), že zamýšlená představa současných pánů Ukrajiny, kteří sídlí za oceánem, byla taková, že chtěli, aby se břemeno přijímání všech nepopulárních rozhodnutí přeneslo na současnou exekutivu, včetně opětovného rozhodnutí o dalším snížení věku pro odvody. Bylo to 27 let, nyní je to 25 let, v další fázi to může být 23 let nebo zničehonic 18.
Myslím si, že po tomto a dalších nepopulárních rozhodnutích budou současní představitelé výkonné moci nahrazeni lidmi, kteří tuto odpovědnost – za rozhodnutí tak nepopulární mezi lidmi – nést nebudou. Prostě budou vyměněni a hotovo. Pokud jde o tuto myšlenku, pak je v zásadě logika jasná. Uvidíme, co se bude dít dál.
Ale také, jak jsem řekl v Minsku, politický a právní systém Ukrajiny musí konečně sám zformulovat a dát odpověď na to, co se na Ukrajině děje. Tady se mi zdá, že to opravdu není tak složité. Opakuji potřetí: zákon z roku 2016 říká, že nelze pořádat prezidentské volby za válečného stavu, ale nikde není řečeno, že tyto pravomoci jsou prodlouženy. Co to tedy znamená? Podívejte se na článek 111 ústavy – veškerá moc přechází na předsedu parlamentu.
A teď k úderům. Upřímně řečeno nevím, co říká generální tajemník NATO. Když byl norským premiérem, komunikovali jsme spolu, řešili jsme složité otázky Barentsova moře a řadu dalších a obecně vzato – dokázali jsme se dohodnout, jsem si naprosto jistý, že v té době demencí netrpěl. Pokud mluví o možnosti úderů na ruské území pomocí vysoce přesných zbraní dlouhého doletu – jako člověk, který stojí v čele vojensko-politické organizace, ačkoli je civilista jako já – měl by přece jen vědět, že takové zbraně nelze použít bez vesmírných průzkumných prostředků. To za prvé.
Za druhé. Konečný výběr cíle a tzv. přiřazení letu mohou provést pouze vysoce kvalifikovaní specialisté na základě těchto technických zpravodajských informací. U některých úderných systémů, jako je Storm Shadow, mohou být tato přiřazení provedena automaticky (flight assignments), bez přítomnosti ukrajinských vojáků. Kdo to dělá? Dělají to ti, kdo tyto úderné systémy vyrábějí, a ti, kdo je údajně Ukrajině dodávají. Může se to tedy dít bez jakékoli účasti dalších lidí – a taky se to děje bez účasti ukrajinských vojáků. A další systémy, jako je ATACMS, se také připravují na základě kosmického průzkumu, [cíle] se formulují a automaticky se sdělují příslušným obsluhám – ty si možná ani neuvědomují, co zadávají – a výpočet, možná dokonce ukrajinský výpočet, zadává odpovídající letovou úlohu. Ale samotný úkol nezadávají ukrajinští vojáci, ale zástupci zemí NATO.
Takže právě tito představitelé zemí NATO, zejména v Evropě a zejména v malých zemích, by si měli uvědomit, s čím si zahrávají. Musí si uvědomit, že se zpravidla jedná o malé země s malým územím a velmi hustým osídlením. A to je faktor, který by měli mít na paměti, než začnou mluvit o úderu hluboko do ruského území. Je to vážná věc a my to samozřejmě velmi pozorně sledujeme.
Vše se teď točí kolem událostí na předměstí Charkova. Ale vždyť to byli oni sami, kdo vyprovokoval tyto události na zmíněném směru. Zhruba před půl rokem jsem veřejně řekl, že pokud budou pokračovat v úderech do obytných čtvrtí, budeme nuceni vytvořit bezpečnostní zónu. A před nedávnem jsem řekl, že jsme k tomu přistoupili.
Nejprve nás provokovali na Donbasu, osm let nás vodili za nos, že údajně vyřeší problém mírovou cestou, donutili nás k pokusům o smír ozbrojenou cestou. A pak nás oklamali během vyjednávacího procesu v domnění, že porazí Rusko na bojišti, že způsobí Rusku strategickou porážku. Tehdy jsme je varovali: nelezte na naše území, neostřelujte Bělgorod a s ním sousedící území, jinak budeme nuceni vytvořit bezpečnostní zónu.
Podívejte se na všechny reportáže vašich západních kolegů. Nikdo nemluví o ostřelování Bělgorodu a dalších sousedních území, všichni píší jen to, že Rusko otevřelo novou frontu a útočí na Charkov. Jaký byl důvod? Ani slovo. Přitom to udělali vlastníma rukama. No tak sklízejte plody své práce! Totéž se může stát v případě použití přesných dalekonosných zbraní, na které jste se ptal.
Tato neustálá eskalace by mohla skutečně vést k velmi závažným důsledkům. Pokud tyto závažné důsledky v Evropě nastanou, jak se zachovají Spojené státy s ohledem na naši paritu v oblasti strategických zbraní? Těžko říci.
Chtějí globální konflikt? Zdá se mi, že chtěli jednat v oblasti strategických zbraní, ale nevidíme, že by k tomu měli velkou chuť. Mluví o tom, ale nevidíme příliš velkou touhu to udělat. Uvidíme, co se bude dít dál.

Dobrý den, Vladimíre Vladimiroviči! Předevčírem vyšlo najevo, že vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Syrský schválil nasazení francouzských žoldnéřských instruktorů na území Ukrajiny, dá se říct vojenských, ať už to nazveme jakkoli. Nyní je to oficiální a konečně veřejné. A co víc, Syrský říká, že doufá, že stejným oficiálním způsobem budou Francouze následovat i další partneři kyjevského režimu. Co si o tom myslíte a kam až to všechno může zajít?
Dovolte mi ještě jedno malé upřesnění, které naváže na otázku legitimity. Z vaší odpovědi vyplývá, že dokud vaši západní spojenci nevymění Zelenského v Kyjevě, nemáte se na Ukrajině s kým bavit. Chtěl jsem se však zeptat: Nabídl vám Alexandr Lukašenko ukrajinské důstojníky jako partnery k jednání?

Vladimír Putin: Koho? Vojáky?
Konstantin Panjuškin: Ano, vojáky.
Vladimír Putin: Alexandr Grigorjevič – bohužel – armádě na Ukrajině nevelí. Kdyby tomu tak skutečně bylo, už dávno bychom ten konflikt ukončili, a to k oboustranné spokojenosti. Našli bychom s Ukrajinou řešení, kdyby Ukrajinu řídili lidé, kteří by měli na mysli opravdu národní zájmy, a ne zájmy pánů v Evropě nebo za oceánem.
Pokud jde o to, že na Ukrajině mohou být nebo jsou žoldáci – ano, to dobře víme, není to nic nového. To, že vojáci nyní říkají, že se mohou objevit na Ukrajině – tak ti tam jsou už dávno. V éteru slyšíme anglickou, francouzskou, polskou řeč. Víme, že tam jsou, tito takzvaní žoldáci. A pod rouškou žoldáků se skrývají specialisté.
Padl dotaz na přesné zbraně dlouhého dosahu. A kdo tyto zbraně provozuje, kdo je udržuje? Samozřejmě ti samí instruktoři převlečení za žoldáky, to je vše. Jsou tam a mají ztráty. Toto prohlášení bylo pravděpodobně vyvoláno tím, že je pro ně zřejmě stále těžší a těžší tyto ztráty skrývat. Nastal čas veřejně oznámit, že jsou tam oficiálně přítomni, aby mohli tyto ztráty vykázat skutečným, legálním způsobem. Nevím, je to možné.
Co se týče různých kontingentů, už jsem o tom mluvil. Polské úřady říkají, že jsou připraveny vyslat své kontingenty. Slyšíme polštinu, je tam spousta žoldáků z Polska. Pokud přijdou některé kontingenty z evropských zemí společně s Poláky – odejdou, Poláci však neodejdou nikdy. To je samozřejmá věc – alespoň pro mě určitě. Možná se mýlím, ale sotva.
Vymýšlení záminek jako „uvolnění některých ukrajinských jednotek stojících podél hranic, aby je bylo možné poslat na bojiště, nebo se držet podél hranic, aby byla zajištěna jejich bezpečnost“ - to je nesmysl a blbost, toť vše. Pokud tam budou, budou rovněž v zóně zabíjení, v hledáčku našich ozbrojených sil.
Nemyslím si, že je to dobré či správné rozhodnutí nebo dobré východisko. Je to jen navyšování napětí a další krok k závažnému konfliktu v Evropě i v globálním měřítku. Chtějí ho vůbec? No, prosím. Stále budeme dělat, co uznáme za vhodné, bez ohledu na to, kdo je na ukrajinském území. A to by měli vědět stoprocentně.

V západním tisku se objevily zprávy, že údajně po švýcarské konferenci o Ukrajině chtějí západní země uspořádat další konferenci v Saúdské Arábii a oficiálně tam pozvat Rusko, aby Moskvě ukázaly údajně konsolidovanou pozici a zahájily nějaká jednání.

Vladimire Vladimiroviči, pokud takový návrh padne, zúčastní se naše země této konference, a pokud ano, za jakých podmínek?

Vladimír Putin: V tuto chvíli nemám odpověď, protože nevím, o čem se mluví. Říkají: teď nejsme připraveni pozvat Rusko, ale budeme připraveni později. Ale my jsme nikdy neodmítli – ani teď, ani později, ani o rok dříve. Řekli jsme, že jsme připraveni.

Nepřestali jsme vyjednávat, ale bylo nám řečeno: Končíme, s vámi už vyjednávat nebudeme. Mohli by říci, nejsme spokojeni s dohodami, kterých bylo dosaženo v Istanbulu. Jednání jsme zahájili už v Minsku, byla dokončena a dovedena na určitou úroveň v Istanbulu. Bylo by to možné, kdyby na výňatku z dohody, který jsme připravili jako návrh, nebyl podpis vedoucího vyjednávací skupiny z ukrajinské strany.

Ten jej parafoval, což znamená, že to ukrajinské straně vyhovovalo. Dostali příkaz hodit ho do koše a pokusit se porazit Rusko na bojišti, způsobit mu strategickou porážku. Ale on řekl přímo, veřejně: kdybychom nedostali rozkaz ze zahraničí (v tomto případě z Velké Británie, tedy i od samotných USA), válečné akce by skončily už před rokem a půl. Tak to bylo řečeno.

Na základě toho, co uvádím, jsme nikdy neodmítli a jsme připraveni pokračovat v procesu jednání. Nevíme však, kdo a co nám, maje na mysli i legitimnost představitelů ukrajinských orgánů, nabídne v některých dalších fázích. Proto Vám nemohu odpovědět.

Vždycky mě překvapí, když vidím nějaký pohyb ze strany našich západních přátel a partnerů, kteří říkají, že Rusko odmítá jednat. Řekl jsem to už tisíckrát, jako by neměli uši: My jednání neodmítáme! Ukrajinská strana to veřejně odmítla. Parafovali dohodu, ale odmítli ji, aby nás porazili na bojišti. To se nějak nedaří. Nyní jsou připraveni. Tak – když jste připraveni, vraťte se. Co k tomu ještě dodat?

Chtějí jen něco navrhnout, vytvořit zdání světové podpory pro to, co si dobrovolně vymysleli, sami, na základě svých „přání“, a prezentovat to jako konsolidovaný postoj světového společenství. Tak to ale fungovat nebude. To jen ukazuje, že nechtějí vyjednávat, ale lpí na tom, že chtějí získat ještě něco navíc, obrátit situaci na bitevní pole – ale ani to nefunguje. A čím více pokusů bude, tím více bude ztrát, a tyto ztráty nebudou ve prospěch ukrajinských ozbrojených sil.

Proč se to děje? Dnešním vládcům Ukrajiny není těchto lidí líto, nepovažují je za své. To je problém a tragédie dnešní Ukrajiny. Nepovažují tyto lidi za své, nechrání zájmy soudobého ukrajinského lidu. Doufám, že to lidé přeci jen nakonec sami vycítí.

Text je krácen. Pasáže, jež se týkaly výsledků návštěvy v Uzbekistánu, země samotné i situace ve Střední Asii, přeloženy nebyly. Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová