Leninova definice hmoty?

Do každé vědy se občas vloudí nějaký omyl, iluze či mýtus. Protože každá pravda má dvě stránky. Tu absolutní, která už nebude opravována, ale i tu relativní, podmíněnou omezenými možnostmi doby, v níž vznikala. Věda se vyvíjí tak, že své omyly opravuje; chyby svých klasiků taktně zapomíná a přejímá od nich i rozvíjí jen to, co se vývojem potvrzuje. To ji odlišuje od filozofie, jejíž učitelé často zatvrzele vyučují chyby slavných myslitelů stejně horlivě jako zrnka pravdy, která jsou v jejich dílech obsažena. Materialistickou dialektiku chápali Marx, Engels i Lenin jako vědu, ale její učitelé k ní často přistupovali jako k filozofii, se všemi nectnostmi z toho vyplývajícími. A tak často reprodukovali omyly svých předchůdců, či vyráběli nové. Vytrhávali jejich citáty ze souvislostí a svou disciplínu tím znevažovali. Jedním z těch omylů byla tzv. "Leninova definice hmoty". Nebyl to omyl Leninův; byl to omyl jeho vykladačů, se kterými už po své smrti nemohl bojovat.

Ve své knize "Materialismus a empiriokriticismus" napsal V. I. Lenin větu, která začala být po jeho smrti interpretována jako definice hmoty: "Hmota je filozofická kategorie k označení objektivní reality, která je dána člověku v jeho počitcích, která je kopírována, fotografována, zobrazována našimi počitky a existuje nezávisle na nich". Ta věta byla napsána v kapitole o objektivní pravdě, v níž Lenin polemizuje s idealisty, tvrdícími že objektivní realita neexistuje, že existují jen počitky. Pravdivě vysvětluje počitky jako odraz objektivní reality. Nic víc. Ale mnozí z těch, kteří se rádi přiživovali na Leninově slávě, povýšili tuto větu do šlechtického stavu a udělali z ní definici hmoty. V rozporu s Leninem, kterého svou horlivostí znesvětili.

Ten totiž definovat hmotu odmítal. Ve stejné knize, o pár stránek dále v části nazvané "Co je hmota" marxisticky vysvětlil proč to není možné. Protože hmota, bytí, a na druhé straně vědomí či myšlení, ať už je nazýváme jakkoli, jsou dva nejvyšší gnoseologické pojmy, a definovat znamená podřadit pojem obecnějšímu pojmu, což v tomto případě nejde. Snahy o definování hmoty odsoudil nevybíravými slovy. "Jen šarlatánství nebo krajní omezenost může požadovat, aby tyto dvě řady nesmírně širokých pojmů byly definovány jinak než prostým opakováním: jedno či druhé se pokládá za prvotní." Tedy zcela v souladu s Marxem, který již dávno před tím napsal: "Jedinou vlastností hmoty, s níž je spjat filozofický materialismus, je její schopnost existovat nezávisle na vědomí".

Nadšení propagátoři Lenina z něj udělali šarlatána, ještě k tomu sklerotického, protože by si nepamatoval, co napsal ve stejné knize o pár stránek před tím. A z této tzv. "definice" vyrobili terč posměchu pro všechny, kteří Marxovu filozofii odmítali. Leninův zlatý odkaz polepili pozlátkem. V Sovětském svazu, kde tento nesmysl původně vznikl, si to časem uvědomili, a z jejich učebnic se začal vytrácet. V NDR také. U nás to šlo pomaleji a většině těch, kteří se to jednou učili, to zákonitě uniklo. Protože tento omyl nebyl nikdy veřejně přiznán. Např. ve Filozofickém slovníku, vydaném v roce 1985 podle německého překladu už Leninova definice hmoty není, ale ve vysokoškolských skriptech z r. 1988 ji najdeme hned dvakrát. V sovětském slovníku chyběla už v r. 1975 (u nás vydán o rok později), zatímco v české učebnici filozofie pro střední stupeň stranického vzdělávání, vydané v r. 1980, ji neopomněli připomenout. V českém překladu původního Leninova díla v roce 1984 tu tzv. definici jen trochu vylepšili: Místo slova „zobrazována“ použili slovo „odrážena“.

Leninovo správné objasnění vztahu objektivní reality a počitků v knize „Materialismus a empiriokriticismus“ nemůže být považováno za definici hmoty. Hmotou je totiž i to, co našimi počitky není odráženo, neboť nás příroda neobdařila příslušnými senzory. Například rádiové vlnění. A naopak není hmotou vše, co svými počitky odrážíme, např. pohyb, prostor a čas. Do takové „definice“ by se jako hmota vešel mj. zvuk, gravitace nebo teplo, což je pohyb, pro který senzory máme a svými počitky jej odrážíme. Byla by to definice příliš úzká i široká současně, tedy definice posunutá. A navíc definice kruhem, neboť na jedné její straně je objektivní realita a na druhé její nezávislost na vědomí. Ba co víc, taková "definice" by vycházela z dávno překonaného látkového pojetí hmoty, (tzn. hmota je to, na co si mohu hmátnut) proti kterému Lenin celou svou knihou bojoval, např. slovy: "Hmota nemizí, mizí jen naše omezené představy o ní".

Tuto "definici" se učily masy středoškoláků, vysokoškoláků i posluchačů VUMLu. Někteří z nich budou tímto článkem pohoršeni. Budou tvrdit, že snižuje Leninův význam, nebo že jej hanobí. Ne, to by si Lenin nezasluhoval. Byl velkým znalcem a propagátorem marxistické filozofie, na rozdíl od většiny svých následovníků ve vysokých funkcích. Bojoval proti zaplevelování marxismu nesmysly. Tento článek byl napsán na jeho obranu. Nejznámější Leninovo heslo "Učit se, učit se, učit se" neznamená "papouškovat, papouškovat, papouškovat". Marxismus by měl opustit tento omyl svých profesionálních vykladačů a přiznat jej. Ona totiž každá generace musí opravit a doplnit učebnice, ze kterých se učila, aby lidstvo nezhlouplo.