Zamyšlení zářijové…

V současné době v měsíci září vrcholí u mnohých poklidnější zahraniční dovolená, a někteří začínáme přemýšlet o dárkách pro své nejbližší na Vánoce. Zemědělci připravují pole na zimu, zahrádkáři začínají se zazimováním svých zahrádek. (Jak můj brácha říkal na VŘSR musí být všechno hotové – zazimované).

Pro naše děti a vnoučata končí bezstarostnost prázdninových lumpáren a usedají do škamen, když před tím vytáčí své rodiče nekonečným seznamem potřebných věcí do školy a v neposlední řadě jim přidělávají i starosti ekonomické, když všechno je tak nějak stále dražší a bezplatně již není ve školství skoro nic…

V září začíná také období podzimní sklizně, a kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti – vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická.

(Poznámka - Konopická slavnost - hlavními postavami sklizňové slavnosti jsou postavy Konopičáka, svobodného mládence a Konopičky nevěsty, která je mu družbou dohazována. Slavnost začíná obchůzkou svobodných děvčat, která si v průvodu dojdou nejdříve pro muziku a pro pivo do hospody a pak pro máječek, ozdobený zelený stromek, do statku. Odtud jdou s máječkem a s muzikou do jiného statku, kde jsou shromážděni chlapci. Společně se pak vydají za zpěvu a tance k domu Konopičáka, který je družbou přemlouván k ženitbě. Když Konopičák souhlasí, je na ozdobeném voze převezen v doprovodu průvodu ke konopici, slaměné boudě za vesnicí. V ní už čeká ukrytá Konopička, obvykle muž převlečený za ženu. Po přemlouvání vpustí Konopičáka do boudy.

Namlouvání končí zapálením konopice a odjezdem Konopičáka a jeho nevěsty na voze k hospodě, kde jsou slavnostně oddáni za přítomnosti kněze. Po obřadu je žádáno povolení o vstup do hostince, kde se tančí a zpívá. Tanečníky si vybírají pouze ženy. Tato část zábavy končí přinesením máječku, který je věnován chlapcům nebo muzikantům.)

A kdo že to má v září svátek?

Svůj svátek slaví Linda, Samuel, Adéla, Bronislava, Bronislav, Jindřiška, Rozálie, Boris, Boleslav, Regína, Mariana, Daniela, Irma, Denisa, Denis, Marie, Lubor, Radka, Jolana, Lidmila, Ludmila, Naděžda, Naďa, Kryštof, Zita, Oleg, Matouš, Darina, Berta, Jaromíra, Jaromír, Zlatuše, Zlata, Andrea, Jonáš, Václav, Václava, Michael, Michal, Jeroným.

Při čtení jmen jste si jistě vzpomněli na někoho ze svých přátel, známých, osobností sportu či kultury. V každodenní štvanici někdy zapomínáme žít jako lidi. Zkuste někdy, jen tak, bezdůvodně někomu ze svých přátel či blízkých zavolat nebo poslat pozdravnou eSeMeSku

Pranostiky našich předků

na měsíc září jsou zajímavé i když aktuální meteorologická skutečnost nám může připadat dosti bizarně.

Srpen načeše, září napeče.

Prší-li v září, sedlák vesele se tváří.

Když je vlhko v září, v lesích houbám se daří.

Je-li teplé září, dobře se víno zdaří.

V září sic slunce ještě hodně svítí, ale kabát již připravený musíš míti.

Zářijové deště jsou pro pole potrava, pro vinice otrava.

Září hrozny sbírá, broskve a houby mívá.

Zářijové pršení prospívá osení.

Září - léta stáří.

Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom.

Fouká-li počátkem září z Moravy, pak vorej, sedláčku, pomali. Fouká-li ale z Čech, pak si, sedláčku, s oráním pospěš.

A co říkají pranostiky k jednotlivým svatým?

1. září svatý Jiljí

Od svatého Jiljí každý teplý den je milý.

O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.

2. září Štěpán král

Štěpán král léto vzal.

Na Štěpána krále léto již má namále.

8. září Narození panny Marie

Svatá máti nechá déle spáti.

O Marie narození vlaštovek tu více není.

14. září svatý Kříž

Svatý Kříž - k podzimu blíž.

16. září svatá Ludmila

Na Ludmily světice obouvej již střevíce.

Ludmila, patronka česká - po létu se stýská.

21. září svatý Matouš

O svatém Matouši čepici po uši.

Je-li na svatého Matouše pěkný den, těší se vinař na sklizeň.

Svatý Matouš svačinu jen nakous, svatý Václav svačinu splácal, svatý Josef zase ji dones.

22. září svatý Mořic

Na svatého Mořice hodí se již čepice.

Na svatého Mořice nesej pšenice - bude samá metlice!

23. září svatá Tekla

Svatá Teklička doslazuje jablíčka.

28. září svatý Václav

Po svatém Václavu beranici na hlavu. Na svatého Václava babí léto nastává.

Když svatý Václav v slunci září, sklizeň brambor se vydaří.

29. září svatý Michal

Je-li o Michalu jasná noc, zvěstuje to zimy moc.

Kdybys po Michalu trávu kleštěmi tahal, k růstu ji už nepřiměješ.

Noc-li chladná před Michalem, tuhá zima přijde cvalem.

30. září svatý Jeroným

Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima.

A i ve světě jsou připomínány některé významné dny

5. září - Mezinárodní den charity

7. září - Den otevřených dveří památek v ČR. Již z názvu vyplývá, že jsou v celé České republice zpřístupněny památky, dědictví českého národa zcela zdarma, což vítají hlavně rodiny s dětmi.

8. září - Mezinárodní den gramotnosti - Mezinárodní den gramotnosti je velmi důležitým dnem, jedná se o připomínku toho, jak důležité je pro nás v dnešní době čtení, psaní, počítání. Gramotnost je jedním ze základních stavebních kamenů inteligence národa a jedná se o velice důležité aspekty našeho života.

9. září - Evropský den recyklace baterií

10. září - Světový den prevence sebevražd

12. září - Mezinárodní den OSN

13. září - Mezinárodní den čokolády

14. září - Evropský den židovské kultury

16. září - Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy - byl stanoven na základě podepsané smlouvy z roku 1987. Ve smlouvě jsou napsané přesné body, jak chránit ozónovou vrstvu a ty se musí dodržovat. Důvodem ochrany ozónové vrstvy země je její úbytek kolem naší planety, což může mít v konečném důsledku fatální následky na životní prostředí a celý ekosystém naší planety.

Den církevního školství - V České republice se poprvé slavil Den církevního školství roku 2000, neboť lidé do té doby chápali, že církevní školy a hlásání bludů v uceleném systému jednotného vzdělání a výchovy nemají žádný smysl. Právě v tento den se církevní školy v České republice propagují, aby přilákaly co nejvíce potencionálních studentů a získaly od státu co nejvíce peněz.

Začíná Evropský týden mobility - má sloužit lidem po celém světě, k připomenutí, jak jsou škodlivé a znečišťující látky z aut, a zároveň poukázat na různé alternativy dopravy. Jezdí autobusy na zemní plyn, které jsou ekologičtější, všude se dá dostat například na kole, pěšky procházkou. Pravdou je, že i výrobci automobilů mají stanoveny emisní limity a sami se snaží vyvinout alternativní pohony do automobilů, např. vodíkový pohon či elektromobil.

21. září - Mezinárodní den Alzheimerovy choroby - se poprvé u nás slavil v roce 1998. Cílem toho dne je zvýšit podvědomí o této těžké nemoci, kterou ve stáří mnoho lidí podceňuje. Prvními příznaky je zapomnětlivost a emocionální výjevy. Vyléčit se Alzheimerova choroba nedá, ovšem v poslední době jsou již velmi dobré lékařské výsledky s její stabilizací. Zároveň se dlouhodobě řeší, jaká je správná prevence předcházení této nemoci a podle posledních výsledků se ukazuje, že nejlepší není bystřit mozek třeba křížovkami, ale naopak fyzická práce. (Já osobně se domnívám, že obé je správně.)

Mezinárodní den míru - v roce 2001 definitivně schválilo Valné shromáždění OSN Mezinárodní (světový) den míru, který nám připomíná soudržnost, ale i války, které již byly naštěstí ukončeny. Tento den se slaví po celém světě.

22. září - Mezinárodní den bez aut - spadá pod týden Evropského týdne mobility, který začíná 16. září. Tento den nám, stejně jako celý týden mobility, poukazuje na jiné alternativy dopravy, hlavně ty ekologičtější, tak i Den bez aut slouží k tomu abychom si uvědomili dopad na životní prostředí právě z výfukových plynů automobilů.

Neodpustím si poznámku.

Podobné dny mě připadají dosti hloupé a s vylepšením životního prostředí nemají nic společného. Téma na několikadenní konferenci… a stejně nic nepřinese bez změny společensko-ekonomického systému. Jen se každý zamyslete a připomeňte si desítky vlivů dopravy na životní prostředí, ale i na sociální zázemí. Nastíním jen několik tezí:

Popřevratové umrtvení zemědělství a vesnice – dojíždění za prací, nebo i pro sociální dávky; omezení a přímo likvidace veřejné dopravy – každá druhá rodina musí mít dvě auta; mladý člověk není „in“ když nemá auto; přes rozvoj e-shopů i starší lidé potřebují auto častěji než dříve – rehabilitace, návštěva lékaře, kultura, univerzity třetího věku…; ve městech není kde zaparkovat – hasiči na sídlišti neprojedou; poměr jednostopých a dvoustopých vozidel se oproti padesátým a šedesátým letů otočil – ale pořád v tom autě sedí jen jeden člověk; polovina „týráků“ jezdí po silnicích zbytečně; šanci na střídání povolení liché a sudé se ani nevyzkoušelo… a tak bych mohl pokračovat.

Vím, že knížecí rady nepomohou, ale dokud se nevrátí komplexní život zpátky na vesnici; dokud se bude cpát více peněz do NATO než do elektromobility; dokud výchova nás i dětí nebude optimalizovat potřeby soukromé dopravy a racionalizovat dopravu veřejnou atd. atpod., tak se životní prostředí bude jen zhoršovat. Řešit to celoevropským zákazem topení dřevem mohl vymyslet skutečně jen dement.

Před 15ti lety Komsomolci u nás navrhli bezplatnou veřejnou dopravu v Praze. Neprošlo to. Ale jsou města, kde to prošlo a osobní doprava se snížila; jsou obce kde pro starší spoluobčany jezdí speciální bezplatné (5,-Kč) taxi, aby si mohli nakoupit či snáze dojít k doktorovi, a jde to také. Lidé vědí, co je správné, jen je třeba jim naslouchat a o své práci, ale i zodpovědnosti přemýšlet.)

Mezinárodní den antikoncepce - připomíná všechny druhy moderní antikoncepce, zároveň slouží ke zvýšení znalostí a povědomí spojených s chráněným pohlavním stykem, či ochranou před nechtěným otěhotněním a dalšími možnostmi ochrany a prevence proti přenosu pohlavních nemocí.

23. září - Mezinárodní den neslyšících - cílem dne neslyšících je upoutat pozornost na jejich ztíženou situaci. I přes to, že se situace postupem času zlepšují podmínky pro neslyšící, musí denně překonávat spoustu překážek. Například si nemohou přivolat první pomoc. Vyšší dožití populace množství neslyšících zvyšuje. Svou roli ale musí hrát i celková výchova společnosti a rozvoj civilizace s ohledem na zdraví obyvatel. Těžké stavební stroje, porušování limitů či třídenní technoparty určitě nejsou tou správnou cestou.

26. září - Mezinárodní den kulturního dialogu - Kulturní, a hlavně mezikulturní dialog je v poslední době velmi skloňované téma. Komunikace mezi většinou a menšinou či mezi menšinami navzájem je velmi podstatná a všechny zúčastněné může obohatit. Právě na tento den připadá Mezinárodní den kulturního dialogu a k této příležitosti se pořádají různé akce po celém světě. Záštitu nad těmito akcemi mají různé organizace nebo dokonce i Ministerstva zahraničí.

27. září - Světový den cestovního ruchu (Světový den turistiky) - Světový den cestovního ruchu vznikl jako připomínka k přijetí stanov Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO). Tento světový den byl vyhlášen roku 1979, a první oslavy toho dne proběhly roku 1980. Důvodem vzniku stanov i tohoto dne není jen cestování jako takové, ale hlavně cestování bezpečné a pokud se jedná o cestování přes zprostředkovatele, jako je například cestovní kancelář, tak aby bylo pro klienta férové.

28. září - Den české státnosti - nám připomíná událost z roku 935, kdy byl ve Staré Boleslavi zavražděn svým bratrem kníže Václav. Svátek svatého Václava byl do roku 1951 památným dnem. Před převratem se tato událost příliš nepřipomínala a státním svátkem a zároveň dnem pracovního klidu se stal od roku 2000, kdy byl uznán zákonem a dostal oficiální označení - Den české státnosti - Svatý Václav.

A také Světový den boje proti vzteklině

29. září - Světový den srdce

30. září - Mezinárodní den překladatelů - nebyl určen jen tak. V tento den slaví svátek patron překladatelů svatý Jeroným. Tlumočníci či překladatelé jsou v dnešním světě poměrně důležitá povolání, neboť se celý svět globalizuje a propojuje a s nástupem informačních technologií zrychluje, a nejen obchody probíhají mezinárodně i mezikontinentálně a v mnoha případech se bez překladu neobejdeme. Pro Evropana, kde se dnes většinově používá k dorozumění angličtina jsou však některé jazyky, které jsou jakoby z jiného světa. A tak například tlumočníci z a do čínštiny jsou vyvažováni zlatem.

Ne nadarmo se říkávalo, že kolik řečí znáš tolikrát jsi člověk. Já osobně jsem jazykový antitalent a obdivoval jsem vždy polygloty typu Míli Randsdorfa. Některé jazyky zkrátka neslyším. Ty slovanské libozvučné a srozumitelné ano. I tu španělštinu, italštinu, a nakonec i němčinu (těžkou) jo, ale ostatní…

Nezapomenu, jak malý syn mého švagra Tunisana Xandy se se mnou hádal, kdo umí více jazyků. Jeho babička s dědou mluvili arabsky, táta francouzsky, máma česky a permanentně čuměl na italskou televizi. „A co ty strejdo, kolik řečí znáš?“ Zapřemýšlel jsem, jak dosáhnout čtyř jazyků jako to pětiletý mrně a odvětil jsem: „Trochu slovensky, špatně česky (kriticky jsem musel v duchu přiznat, že mé diktáty z češtiny po opravě učitelkou byly rudé spíše jak bolševický leták), a dobře rusky.“ A abych se vyrovnal počtem jsem navíc podotkl: „Tak, a ještě dobře umím sprostě?!“

Plácli jsme si, oba spokojeni až do chvíle, když po chvíli synovec přišel a řekl: „Ale strejdo, hovno! Já umím taky sprostě!“

A zase jsem prohrál…

Téměř polovinu knih z oblasti literatury faktů, které jsem po převratu vydal byly po překladech - z ruštiny, slovenštiny, němčiny, francouzštiny, angličtiny, italštiny, španělštiny, švédštiny. Jezdil jsem po celé republice a vozil po besedách autory z Belgie, Francie, Ruska, Itálie a za trapné ticho například v autě, když nebyl po ruce tlumočník jsem se notně styděl. Zachraňovalo to pár mezinárodních výrazů ze sportu a politiky. Takže překladatelé a tlumočníci mají mou úctu i velký obdiv.

A v poslední době znovu nejvíce z ruštiny, když česká sdělovadla úmyslně nebo i ve strachu lžou o situaci na východě a pravdu se člověk dozví jen z ruských zdrojů. 

krátce nad historií

1. září

1939 – Nacistické Německo přepadlo Polsko – začala druhá světová válka.

1974 – Americký letoun Lockheed SR-71 ustanovil rychlostní rekord na trase New York – Londýn, kterou urazil za 1 hodinu 54 minut a 56,4 sekundy.

2004 – V Rusku začal třídenní teroristický útok na Beslanskou školu, při kterém zahynulo 371 lidí.

2. září

1864 – V Americké občanské válce armáda Unie pod velením generála Williama T. Shermana obsadila Atlantu.

1914 – Rakousko-uherská 4. armáda porazila ruskou 5. armádu v bitvě u Komarówa.

1944 – Při jaderné havárii v Národní laboratoři Oak Ridge v Tennessee zahynuli dva lidé.

1944 – Pro dezerci, velezradu a špionáž ve prospěch Sovětského svazu byl popraven Olavi Laiho. Jde o poslední trest smrti, který byl ve Finsku vykonán.

3. září

1944 – Spojenecká vojska osvobodila Brusel.

1954 – Čínská lidová osvobozenecká armáda začala bombardovat Tchaj-wanem držené souostroví Ťin-men.

1994 – Sovětský svaz a Čína se dohodly, že na sebe přestanou mířit jadernými zbraněmi.

4. září

1774 – Výprava Jamese Cooka objevila Novou Kaledonii.

1944 – Druhá světová válka - na základě předběžných dohod se Sovětským svazem vyhlásila finská armáda zastavení palby.

2014 – Při rekonstrukci se zhroutil silniční most ve Vilémově, zahynuli čtyři dělníci.

5. září

1774 – Ve Filadelfii začalo první zasedání prvního Kontinentálního kongresu.

1914 – v první světové válce - začala bitva na Marně, v níž francouzská armáda zastavila postup Němců na Paříž.

1914 – Německá ponorka SM U-21 potopila v první světové válce u Skotska britský křižník HMS Pathfinder, který se tak stal první lodí potopenou torpédem vystřeleným z ponorky.

1984 – Západní Austrálie zrušila coby poslední z australských spolkových států trest smrti.

1994 – Ve Vrchlabí byla zahájena výroba pěti desítek prototypů vozu Škoda Felicia.

6. září

1634 – Třicetiletá válka - Spojené císařsko-španělské síly pod vedením arcivévody Ferdinanda rozdrtily švédsko-saskou armádu v bitvě u Nördlingenu.

1954 – V Benátkách měl premiéru Felliniho oscarový film Silnice.

1984 – o třicet let později v Los Angeles měl premiéru Formanův oscarový film Amadeus

7. září

1874 – Bedřich Smetana požádal správu Prozatímního divadla o zproštění povinnosti dirigenta pro zhoršující se poruchu sluchu.

1953 – Byl Nikita Sergejevič Chruščov zvolen prvním tajemníkem ÚV KSSS. Po smrti Stalina, panoval všeobecný názor, že se úřadu ujme ministr vnitra Berija. Ten však byl popraven. Do funkce prvního tajemníka nastoupil do té doby často přehlížený Chruščov. Moc si udržel až do roku 1964.

2019 – Rusko a Ukrajina si vyměnily po 35 vězněných, včetně ukrajinského režiséra Oleha Sencova.

8. září

1264 – Velkopolský kníže Boleslav V. vydal Kališský zákon, který udělil v dané době bezprecedentní práva židům v Polsku.

1944 – Ve druhé světové válce zahájila Sovětsko-československá vojska Karpatsko-dukelskou operaci.

1944 – v té samé době na západní frontě německé střely V-2 poprvé zasáhly Paříž a Londýn.

1974 – nový prezident USA Gerald Ford pardonoval svého předchůdce Richarda Nixona ze všech zločinů (Watergate), kterých se mohl jako prezident dopustit.

9. září

Někdy okolo 9. září v roce 9 n.l. rozdrtily germánské kmeny vedené Arminiem tři římské legie v bitvě v Teutoburském pralese, čímž zmařily římské snahy o ovládnutí Germánie.

1754 – Za přítomnosti císařovny Marie Terezie a Františka I. Štěpána byl vysvěcen sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci.

1964 – Premiéru měla francouzská komedie Četník ze Saint Tropez, první díl stejnojmenné série.

1976 - zemřel Mao Ce-tung (narozen 26. prosince 1893 v Šao-šan). Politik, básník, spisovatel, filozof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář a kaligraf. Měl oficiální titul Velký kormidelník. Jak tehdy čínské noviny psaly: „Nejrudější z rudých sluncí našich srdcí již nevysvitlo. Nic netušící lid ještě započal den tradičním tancem věrnosti, duše velikého kormidelníka však již doplula...“

10. září

1919 - V Saint-Germain podepsalo Rakousko mírovou smlouvu. Uznalo tím nezávislost nástupnických států (mimo jiné Československa a Maďarska) a vzdalo se nároků na jejich území. Jižní Tyroly a Istrie připadly Itálii. Rakousko se vzdalo případného spojení s Německem a souhlasilo platit reparace.

1933 – Velká cena Itálie 1933. V důsledku havárií na okruhu v Monze zahynuli tři elitní piloti formule 1 - Baconin Borzacchini, Giuseppe Campari a Stanisław Czaykowski.

1943 – Ve druhé světové válce při operaci Achse obsadili Němci Řím.

1993 – Stanice FOX odvysílala první epizodu kultovního seriálu Akta X.

2003 – Srbský atentátník ve Stockholmu smrtelně pobodal švédskou ministryni Annu Lindhovou, která následující den zemřela.

11. září

813 – Karel Veliký korunoval svého syna Ludvíka spolucísařem.

1973 – V Chille byla vojenským pučem svržena levicová vláda Salvadora Allenda, který při teroristickém puči podporovaném USA zemřel. Chilští vojáci svrhli vládu Lidové jednoty. Junta v čele s Pinochetem radikálně omezila občanské svobody, které byly minulým režimem dodržovány, a zrušila veškeré reformy vládní koalice. Za jeho režimu zemřelo mnoho desítek tisíc lidí.

12. září

1683 – Spojené armády rakouských Habsburků, Svaté říše římské a Polského království pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtily v bitvě u Vídně hlavní armádu osmanské říše a ukončily druhé obléhání Vídně.

1893 – Série demonstrací zahájená v den oslav císařových narozenin (15. 8.) vedla v Praze k vyhlášení stanného práva a zostření tažení proti Omladině.

1938 – Norimberský slovní útok Hitlera proti Československu podnítil Henleinovu SdP k vyvolání puče v našem pohraničí. Při bojích, které byly následně potlačeny, zemřely desítky lidí. Následně (16. září) byla činnost SdP úředně zastavena. Napětí v pohraničím tím ale nezmizelo.

1943 – Ve druhé světové válce při operaci Dub osvobodilo německé komando Benita Mussoliniho.

2003 – Organizace spojených národů zrušila sankce proti Libyi výměnou za příslib, že odškodní pozůstalé po obětech z letu Pan Am 103.

13. září

533 – Byzantský generál Belisar rozdrtil Vandaly v bitvě u desátého milníku.

1923 – Generál Miguel Primo de Rivera svrhl ve Španělsku vládu a následně jej král Alfons XIII. jmenoval ministerským předsedou.

1968 – Albánie pro nesouhlas s invazí do Československa opustila Varšavskou smlouvu.

1993 – Izraelsko-palestinský konflikt - Jicchak Rabin a Jásir Arafat podepsali v Bílém domě dohodu. Mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinci z Osla byla podepsána ve Washingtonu. Fakticky se jedná o uznání existence státu Izrael ze strany Palestinců. Pakt zahrnoval i autonomii části pásma Gazy a Jericha, ty od podpisu spadaly pod správu Palestinců. Vývoj od druhé světové války mezi Izraelem a Palestinou ukazuje na neschopnost OSN zachovat objektivně a spravedlivě mír v této oblasti a stejná práva Palestinců i Židů.

1923 – se narodila hrdinka Zoja Kosmoděmjanská mučena a zavražděna fašisty

14. září

1937 - zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, filozof, pedagog, první prezident Československa a symbol demokracie, humanity a mravnosti. Zemřel v 87 letech na zánět plic v Lánech, kde pobýval od své abdikace roku 1935.

1953 – Ministerstvo národní bezpečnosti u nás zaniklo sloučením s ministerstvem vnitra.

15. září

1873 – Francii opustily poslední německé jednotky, čímž skončila okupace trvající od prusko-francouzské války.

1938 - schůzka Chamberlaina a Hitlera na Berghofu v rezidenci říšského kancléře. Britský premiér Neville Chamberlain svého hostitele zde dokonale zaskočil větou: „Pokud pan Hitler opravdu nežádá nic víc než jen sudetské oblasti Československa, pak je může mít.“

1963 – Čtyři dívky zahynuly a dalších 23 lidí bylo zraněno při pumovém útoku Ku-klux-klanu na baptistický kostel v Birminghamu.

1973 – Zemřel švédský král Gustav VI. Adolf, nástupcem se stal jeho vnuk Karel XVI. Gustav.

16. září

1933 – Činnost zahájilo české levicově orientované divadlo D 34.

1963 – Spojením několika bývalých kolonií vznikla Malajsie.

1975 - Papua-Nová Guinea získala nezávislost na Austrálii. Od roku 1920 spadaly tyto původně dvě kolonie pod správu Austrálie. V roce 1972 zde proběhly první volby a v prosinci 1973 jí Austrálie poskytla vnitřní samosprávu. 16. září 1975 byla vyhlášena její nezávislost a tento den je státním svátkem.

1993 – Poslední ruské (sovětské) jednotky opustily Polsko.

17. září

1683 – Antoni van Leeuwenhoek zaslal Královské společnosti dopis, v němž popisuje své pozorování prvoků.

2013 – Největší výletní loď Costa Concordia byla uvolněna a napřímena, aby mohla být odtažena z místa ztroskotání.

1873 – se narodil vynikající český malíř Max Švabinský

18. září

1323 – Janu Lucemburskému musely být odevzdány listiny, o něž opírali Habsburkové své nároky na český trůn. K tomu museli vrátit i některá místa na Moravě. Byl však mezi nimi uzavřen mír.

1793 – Prezident Washington slavnostně zahájil stavbu Kapitolu.

1973 – Západní Německo (SRN), Východní Německo (NDR) a Bahamy byly přijaty za členy OSN.

19. září

1783 – Bratři Montgolfierové předvedli veřejně za přítomnosti Ludvíka XVI. první let svého horkovzdušného balonu se zvířecí posádkou.

1893 – Na Novém Zélandu vstoupil v platnost volební zákon, který dal ženám právo volit v parlamentních volbách.

1955 - Juan Domingo Perón byl sesazen. Zpočátku oblíbený argentinský prezident přecenil své síly, když se snažil stoupající nespokojenost svalit na církev. Obrana katolické církve sjednotila jeho protivníky. V září 1955 vypukla vojenská vzpoura, která donutila Perona k odchodu do Španělska.

20. září

1378 – S podporou francouzského krále byl zvolen první avignonský vzdoropapež Klement VII.

1938 – Československá vláda odmítla požadavek Francie a Spojeného království, aby Německu odstoupila území s německou většinou.

1963 – Premiéru měl film Až přijde kocour s Janem Werichem v hlavní roli.

2003 – Obyvatelé Lotyšska si v referendu většinou 67 % hlasujících odsouhlasili vstup do Evropské unie.

2005 - zemřel ve Vídni Simon Wiesenthal, rakouský lovec nacistů. Mladý žid Simon Wiesenthal se okamžitě po příchodu z koncentračního tábora přihlásil do Úřadu pro válečné zločiny. Díky své vynikající paměti, zasvětil zbytek života hledání nacistických zločinců.

21. září

1843 – Posádka chilského škuneru Ancud vyhlásila svrchovanost Chile nad Magalhãesovým průlivem.

1953 – Severokorejský pilot No Kum-sok přistál se svou stíhačkou MiG-15 na jihokorejské základně u Kimpcho a požádal o azyl.

1993 – Ruský prezident Boris Jelcin rozpustil obě komory ruského parlamentu, aniž by k tomu měl zákonné oprávnění. Jelcinův spor s parlamentem vyústil v krvavé boje. Když se parlament několikrát snažil sesadit Jelcina, ruský exprezident jej na podzim 1993 s pomocí tanků rozpustil. Události skončily krvavým konfliktem mezi proparlamentními silami a přívrženci Jelcina, který si vyžádal více jak 200 obětí především řádně a demokraticky zvolených poslanců.

22. září

1938 – V Československu se na protest proti ústupkům Německu uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády generála Syrového.

2013 – Dva sebevražední bomboví atentátníci zaútočili na protestantský kostel v pákistánském Péšávaru. Zahynulo 127 lidí a přes 250 jich bylo zraněno.

23. září

1253 – Zemřel český král Václav I., nástupcem se stal jeho syn Přemysl Otakar druhý

1938 - Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Británie a Francie informovaly 23. září Československo, že nebudou nic namítat proti jeho případné mobilizaci. Vláda tedy ve 22:50 vyhlásila všeobecnou mobilizaci, vstoupila do stavu branné pohotovosti státu, celkem mobilizovala milion 250 tisíc mužů.

1943 – Němci zahájili likvidaci ghetta ve Vilniusu. Asi 7 tisíc obyvatel bylo rozvezeno po pracovních koncentračních táborech, zbytek byl povražděn.

1973 – Juan Perón byl po návratu z vyhnanství zvolen argentinským prezidentem a vrátil se k moci.

1973 – zemřel významný chilský básník a bojovník za mír Pablo Neruda

24. září

1483 – V Praze na staroměstské a novoměstské radnici došlo k defenestraci purkmistra a sedmi konšelů.

1973 – Guinea-Bissau vyhlásila nezávislost na Portugalsku.

1993 – V Kambodži byla obnovena monarchie a do země se vrátil král Norodom Sihanuk.

25. září

1513 – Španělský dobyvatel Vasco Núñez de Balboa jako první Evropan překročil Panamskou šíji a spatřil Tichý oceán.

1943 – V rámci druhé světové války byl při Operaci Suvorov osvobozen Smolensk.

1970 - Ve Švýcarsku zemřel na srdeční chorobu německý spisovatel, autor válečných próz Erich Maria Remarque. Jeho knihu Na západní frontě klid si po prvním vydání zakoupilo na tři a půl milionu čtenářů.

2013 – Armáda spásy se stala oficiální registrovanou církví v České republice.

26. září

1953 – V Praze byl otevřen Letenský tunel (na obrázku).

1953 - USA a Španělsko podepsaly dohodu o spolupráci. V 50. letech vstoupily Spojené státy do jednání s Frankovou vládou. Výsledkem byla řada smluv mezi USA a Španělskem. Frankovi se dostalo vojenské a hospodářské podpory a Američané získali povolení zbudovat na jejich území vojenské základny.

1973 – Concorde uskutečnil v rekordním čase svůj první přelet přes Atlantik.

27. září

1864 - se v obci Černová narodil slovenský politik Andrej Hlinka. Tento farář z Rožmberku byl již od roku 1895 politicky činný. V roce 1913 zakládá Slovenskou ľudovou stranu později Hlinkovu, a od roku 1938 spolupracuje s henleinovci. Celý život usiloval o autonomii Slovenska. Zemřel 16. srpna 1938.

1923 – Italové vyklidili řecký ostrov Korfu.

1973 – Odstartovala sovětská kosmická loď Sojuz 12, nová verze lodí řady Sojuz.

28. září

1893 – Byl založen fotbalový klub FC Porto.

1929 - Slavnostní otevření katedrály sv. Víta. Nedostavěná katedrála prošla mnohými úpravami. V průběhu 18. století stavba značně zchátrala, místy hrozilo i její zbourání. V Praze proto založili Jednotu pro dostavění chrámu, a dne 12. května 1929 byl chrám posvěcen a 28. září otevřen pro veřejnost.

2008 – Falcon 1 společnosti SpaceX na čtvrtý pokus úspěšně odstartoval a jako první soukromá raketa dosáhl nízké oběžné dráhy.

2013 – Řecká policie provedla zátah na vedoucí představitele strany Zlatý úsvit.

29. září

1273 – Rudolf Habsburský byl zvolen římským králem. Český král Přemysl Otakar II. odmítl volbu uznat.

1883 – Slavnostní premiérou Schillerovy hry Vilém Tell zahájilo v Liberci činnost Divadlo F. X. Šaldy.

1938 – byla zahájena konference v Mnichově. Konference čtyř států (Německo, Itálie, Francie a Velké Británie) měla jediné téma: Otázku teritoriálního rozsahu českého pohraničí a způsobu jeho odstoupení Německu. Bez našeho zastoupení se tak rozhodlo o odstoupení pohraničních oblastí s převážně německým obyvatelstvem.

1963 – Začalo první zasedání druhého zasedacího období druhého vatikánského koncilu.

1983 – Španělský tenorista Plácido Domingo debutoval v newyorské Metropolitní Opeře.

30. září

1773 – Sejm akceptoval dohody o prvním dělení Polska.

1928 – Skotský biolog a bakteriolog Alexander Fleming objevil penicillinum – plíseň potřebnou pro výrobu antibakteriálních léků.

1929 – Začala pokusně vysílat britská televizní společnost BBC.

1938 - Československá vláda přijala Mnichovský diktát: „Jménem prezidenta republiky a jménem vlády prohlašuji, že se podřizujeme rozhodnutí, která byla učiněna v Mnichově bez nás a proti nám.“ Toto sdělení předal ministr Krofta zástupcům Anglie a Francie, které diplomatickým nátlakem požadovaly přijetí dohody.

1941 – Začal hlavní útok německých vojsk na Moskvu (operace Tajfun).

1943 – Pius XII. vydal encykliku Divino afflante Spiritu na téma překladů Bible.

1993 – Při zemětřesení v indických státech Maháráštra, Madhjapradéš a Ándhrapradéš zahynulo 20 000 lidí.

Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt v letech 1939–1945, jehož se zúčastnila většina států světa. Tento konflikt se stal s více než 62 miliony obětí na životech dosud největším a nejvíce zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva.

Začala „oficiálně“ 1. září 1939 německým napadením Polska.

Vlastní invaze do Polska byla zahájena bombardováním města Wieluń. Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům. Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení, útočící z Pomořanska a ze Slezska, polskou obrannou linii. Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu.

Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu. Probíhaly deportace na nucené práce, popravy Židů a likvidace polské inteligence, důstojníků (popraveno bylo na 60 až 100 tisíc) v rámci tzv. operace Tannenberg.

Ale stejně jako první Velká válka nezačala atentátem na následníka trůnu, tak ani fingované provokace, jako bylo například přepadení vysílačky v Gliwici příslušníky Sicherheitsdienstu (SD) v polských uniformách, které měly ospravedlnit následnou německou invazi, nebylo tím jediným startovacím impulsem.

Jedna ekonomická krize střídala druhou, kapitalistické přerozdělení světa po první světové válce nevyhovovalo všem. Záhy po krachu na Newyorské burze a celosvětové krizi, nezaměstnanosti, bídě milionů… vrcholí militantní fašismus nejen v Evropě. Fašistická Itálie napadá Habeš (1935); fašistické Španělsko poráží v občanské válce lidovou armádu vlády republikánů (1936-1939); napadení Číny Japonskem (7. července 1937); anšlus Rakouska (12. března 1938); okupace Československa (březen 1939) a mnoho dalších konfliktů i obrovský rozvoj zbrojního průmyslu ve většině zemí zcela jasně ukazovalo neodvratnost světového konfliktu. Jemu nezabránily ani mnohé „mírové“ smlouvy uzavřené vzájemně mezi Evropskými státy. I tady se ukázalo, že papír snese všechno.

Co předcházelo druhé světové válce připomínám jen proto, že zcela podobně jako tehdy se situace vyvíjí v Evropě i dnes.

Evropská unie již desítky let štve proti největší a nejbohatší zemi Evropy. Stupňující se evropská (nikoliv USA – ty spolupracují i v kosmickém programu nepřetržitě) embarga proti Rusku kýžené zlomení stovky národů v Ruské federaci žijících nedosáhla. Naopak! Ruské národy se semkly kolem svého prezidenta v boji proti neofašismu. Žádný anglický Novičok či dodnes neobjasněné české Vrbětice nemohou být impulsem k jaderné válce. Čtyřiadvacetihodinový jaderný konflikt by vymazal polovinu obyvatel Evropy a ti co by přežili by záviděli mrtvým.

Kladu si otázku. Jak může někdo ve volbách dát hlas politickému uskupení které vyzývá k válce? Které dává bilion korun na stíhačky a nemá prostředky pro rodiny po povodních? To nemáte děti nebo vnoučata? Jak dlouho si myslíte že nechá ruský medvěd na sobě dříví štípat? Kam až chcete američtí řiťolezci dojít s provokacemi, než se ucho utrhne?

Dullesovým pohrobkům se podařilo poštvat proti sobě slovanské národy, ale tím to přece neskončí. Americký dolar mohutně klopýtá a ruský zlatý rubl rozšiřuje BRICS mílovými kroky.

A tak první září, den, kdy děti nastupují po prázdninách do školy, připomínám jen proto, že si také tehdy v roce 1939 lidé v Evropě stále mysleli, právě jako my dnes, že se nic neděje! Opak byl pravdou.

Proto připomínám, že kdo nevolí komunisty – tak volí násilí, nespravedlnost, fašismus a válku!

9. září - Den horníků je svátek k uctění těžké a nebezpečné práce při dolování podzemního bohatství.

V minulosti se havířské svátky slavily v souvislosti s patrony, kteří je měli chránit při práci. To byli v českém prostředí svatý Prokop (4. července) a svatá Barbora (4. prosince).

V červenci roku 1949 prezident Klement Gottwald na setkání s hornickými učni na zámku v Lánech, po kterém nese akce jméno vyhlásil tzv. „Lánskou akci“. Lánská akce byl celostátně organizovaný nábor pracovních sil, především mládeže pro učební obory těžkého průmyslu. Reagovala na tehdejší potřeby rozvoje těžkého průmyslu a strojírenství a orientace na něj a byla vyhlášena kvůli zajištění přísunu pracovníků především do hornictví a hutnictví. Zahrnovala nejen nábor, ale i výstavbu učilišť a hornických domovů i celých sídlišť a měst.

V roce 1949 byl poprvé stanoven tento svátek na 9. září u příležitosti 700. výročí vydání Jihlavského horního řádu. Ten byl nejstarším sepsaným souborem hornických norem v Evropě a na světě, původně stanovoval pravidla pro dolování rud na Jihlavsku, postupně byl doplňován dalšími normami a rozšířil se na celé České království i do dalších zemí. Vývojem hornické profese, a především objektivními okolnostmi se Horní zákon rozrostl až na takzvanou „devíti tisícovku“ o které staří horníci říkali, že za každým tam uvedeným paragrafem je nejméně jeden „smrťák“.

Málo se ví, že pod zemí pracovaly i ženy a že některé úrazy i smrťáky nezaviněné chybou samotných havířů nesly ve zdůvodnění pojmenování „vinou hornického povolání“.

Můj nejstarší brácha v roce 1953 rukou dáním slíbil Klementu Gottwaldovi, že půjde do hornictví. Já ho o deset let později následoval. Zvolil jsem si hrdinské povolání. Když mě místopředseda Konfederace politických vězňů nařknul že musel za své názory šest let dřít na šachtě, tak jsem mu odvětil že já za své názory a uvědomění dvojnásobek a jsem na to hrdý. Ale to je jiná kapitola.

V lidově demokratickém Československu byl Den horníků celostátně slaven v souvislosti s úctou k jednomu z nejtěžších povolání. Předávaly se při té příležitosti pracovní vyznamenání jednotlivcům i pracovním kolektivům.

V roce 1958 vzniklo na dole Nosek v Tuchlovicích na Kladensku hnutí Brigád socialistické práce, které se časem rozrostlo do všech profesních odvětví. Vyplinulo z potřeby u práce také přemýšlet, lépe hospodařit i rozumně a lépe žít. Nebyl to příkaz z Moskvy ani z ÚV.

Také po roce 1989 zůstaly v hornických regionech oslavy v různé formě pochodů či slavností zachovány i když samotná profese kvapem mizí.

Životní příběhy horníků by vydaly na desítky smutných i veselých knih. Havíři mě pomohli později i v politické práci, když jsem se rozhodoval v rozhodujících okamžicích, tak jsem si vždy položil otázku: "Co by na mé rozhodnutí řekl táta a co kamarádi horníci?" Snad i proto jsem zase tolik chyb v životě neudělal a vždy si v politice zachoval třídní přístup. 

11. září 2001 - Na pravdu není nikdy pozdě

Čas plyne. Od onoho dne, kdy několik Saúdských Arabů vyzbrojených pouze štípacími kleštěmi způsobilo čtyřikrát během jednoho rána selhání bezpečnosti na letištích, selhání celého bezpečnostního systému USA/NATO/Mossadu, rozpad věží WTC konstruovaných tak, aby odolaly nárazům letadel, v prach tím, že do nich vletěla unesená letadla, a zaútočil na Pentagon pomocí manévrů, kterých letadla a piloti nejsou schopni, a zničil část Pentagonu, kde byly dokumenty, které vysvětlovaly, kam se poděly chybějící miliardy nebo spíše biliony dolarů Pentagonu – uplynulo 23 let.

Během těchto hodin činnosti nebylo americké letectvo schopno dostat ze země stíhačky a nikdy nebyly nalezeny žádné důkazy o cestujících ve čtyřech unesených letadlech. V troskách dvou set patrových mrakodrapů se však našel nepoškozený pas jednoho z údajných únosců. A Američané této naprosto neuvěřitelné historce uvěřili. Jaká je naděje pro Američany?

Trvalo rok nátlaku na Bushův/Cheneyho režim, než byla ustavena komise, která místo vyšetřování sepsala oficiální příběh, jak jí bylo nadiktováno. Později spolupředsedové komise a právní poradci napsali knihy, v nichž uvedli, že vláda zatajovala informace a připravila komisi na neúspěch.

Středoškolskému profesorovi fyziky stačilo pouhých 10 minut, aby zbořil několikaletou počítačovou simulaci NIST o zřícení budovy 7, 47 patrové budovy WTC, před kterou stál reportér BBC a 30 minut před zřícením oznámil její pád. Věděli, že budova je určena ke zničení, ale zpráva se dostala ven ještě před událostí. Silverstein, který Světové obchodní centrum vlastnil nebo měl v pronájmu, řekl v přímém přenosu, že bylo rozhodnuto o stržení budovy 7. V té době se již budova 7 nacházela v havarijním stavu. Budovu nemůžete strhnout, dokud není prošpikovaná výbušninami, což je časově náročná složitá práce.

Je naprosto zřejmé, že všechny tři budovy byly připraveny pro demolici. Budova 7 se zřítila rychlostí volného pádu a stejně tak i obě věže. Toho lze dosáhnout pouze řízenou demolicí. Pokud údajní muslimští únosci budovy zadrátovali – což je nemožné – jaký smysl má vletět do nich letadly?

Řízená událost byla Washingtonem využita k zahájení války na Blízkém východě proti odpůrcům Izraele. Norman Podhoretz v Commentary k těmto válkám vyzýval a americký čtyřhvězdičkový generál Wesley Clark, vrchní velitel NATO, později potvrdil, že mu generálové z Pentagonu ukázali válečné plány vyzývající USA ke svržení „sedmi zemí do pěti let“.

Jen málo z těchto mimořádných důkazů zapůsobilo na netečné Američany, kteří falešný příběh spolkli i s navijákem.

V důsledku toho Washington zničil Irák a Libyi a chystal se zničit Sýrii, ale zasáhli Rusové. Izrael držel americkou zbraň namířenou na Írán, ale Putin prohlásil, že Rusko útok na Írán nepřipustí.

Snadno pochopíte, proč sionističtí Židé nenávidí Putina a Rusko a proč Americe hrozí, že bude sloužit sionistické agendě. Je však těžké pochopit Putinovu trpělivost vůči Izraeli. Vlastní snad Netanjahu Kreml stejně jako Washington?

Zatím nevíme, jak události rozpoutané 11. zářím 2001 celkově dopadnou. Mohou nám všem přinést smrt.

Nikdy jsem však nedokázal pochopit, proč se Dick Cheney, neokonzervativci, vojensko-bezpečnostní komplex a mediální děvky tolik snažili udělat z několika Saúdských Arabů superhrdiny, kteří se americkému státu národní bezpečnosti více než vyrovnali. Jak se může Washington vypořádat s Ruskem, Čínou a Íránem, když pár muslimů dokáže údajné supervelmoci uštědřit nejhorší ponížení, jaké kdy zažila?

Totální ponížení, které oficiální narativ přinesl Americe 11. září, nemá v dějinách obdoby. Člověk by si myslel, že takové selhání celého systému by mělo zničit důvěru Američanů ve Washington. Proč se vysvětluje, že se americké pěsti nezvedají proti Washingtonu, ale proti muslimským zemím, které s tím nemají nic společného?

Pokud je americké obyvatelstvo neschopné dávat pozor na takové věci, jak si může myslet, že zůstane svobodné?

Paul Craig Roberts, 12. 9. 2024 

(Převzato. The 23rd Anniversary of September 11, 2001 vyšel 10. září 2024 na stránkách PCR.) 

Vrah zůstane vrahem i kdyby zlatou uzdu od ODS měl

Každoročně, 28. září, v den sváteční, si církev ve Staré Boleslavi připomíná patrona země české svatého Václava.

Kousek opodál, v Čelákovicích, si čeští vlastenci připomínají jiné výročí. Zavraždění mladého člověka, otce, ochránce bezpečnosti lidí i jejich majetku ve městě a okolí strážmistra Jaroslava Honzátka.

Jaroslav se narodil 26. dubna 1923 ve Stránce a pracoval jako soustružník kovů. V Květnové revoluci 1945 se jako člen Revoluční gardy zúčastnil bojů s nacistickými okupanty. Prošel tvrdou službou u pohraničních útvarů SNB, bojoval proti banderovcům a následně byl zařazen na stanici v Čelákovicích.

Dne 28. září 1951 konal noční službu na stanici SNB v Čelákovicích. Teroristé vnikli do budovy a pod hrozbou zastřelení požadovali vydání služebních zbraní a střeliva. Štábní strážmistr Honzátko se nedal zastrašit, statečně se postavil zločincům na odpor, byl však přemožen a bestiálně zavražděn. Štábní strážmistr Jaroslav Honzátko byl druhou obětí z mnoha teroristů bratří Mašínů.

Za svoji statečnost byl posmrtně povýšen do důstojnické hodnosti.

Vlastenecké organizace se každoročně ve sváteční den scházejí u domu bývalé služebny SNB, kde je díky Klubu českého pohraničí se svolením majitele domu instalována pamětní deska připomínající tento hrůzný čin.

Desítky vlastenců s prapory z celé republiky pod heslem „Nikdo nebude zapomenut!“ si na tomto místě připomínají jak hrůzy válek minulých, tak i současná „horká“ nebezpečí. Na popřevratových setkáních vystupovali mnozí pokrokoví politici, poslanci, senátoři, zastupitelé – Jaroslav Doubrava, Stanislav Huml, Stanislav Grospič, Zdeněk Štefek a další.

Vyslechnutím Československé hymny a položením věnců i květin na místě zrůdného činu uctíváme nejen mučeného a zavražděného Jaroslava Honzátka, ale i všechny ty co chránili naši bezpečnost a klid na práci a spokojený život po druhé světové válce.

Není bez zajímavosti, že přátelskou atmosféru každoroční pietní akt v Čelákovicích narušují svými provokacemi fašizující skupinky mladších středněvěkých antikomunistů, řízené a placené z pravicových pražských center.

O nich se ale ve zprávách BISky nedočtete, o nich se nemluví, ale o vlasteneckých organizacích jako o extrémistických organizacích – ano. Svět se vymknul z kloubů.

Je až zarážející zdravotní stav mnohých pravicových politiků, senátorů i poslanců žádajících státní vyznamenání pro teroristy a vrahy ze skupiny bratří Mašínů. Je opravdu už na čase jim před nástupem funkcí udělat IQ testy a psychotesty způsobilosti.

Na kritický dopis premiérovi Topolánkovi, poté co svévolně udělil vysoké státní vyznamenání právě členům této teroristické skupiny nikdo ani neodpověděl.

O tomto teroristickém, hanebném, zákeřném a do detailu připraveném činu je podle vyšetřovacích spisů, protokolů a svědectví včetně fotografií zpracovaná publikace zpracovaná čelákovickým vlastencem, kterou organizátorům před lety předal a která je dnes součástí Muzea Policie ČR.

Připomínat si naši minulost, stavět památníky hrdinům, kteří bojovali za naši svobodu i samotnou existenci a také za ni v mnoha případech padli, smysl určitě má. Také podplukovník Josef Mašín si naši úctu za odbojovou činnost bezpochyby zaslouží, stejně tak je pro současné i budoucí generace důležitý a poučný jeho životní příběh.

Ale stavět na jeho úroveň a taktéž na piedestal jeho syny – vrahy a teroristy to rozhodně odmítáme. Vražda zůstane vraždou a vrah zůstane vrahem. A vrahům se vyznamenání nedávají!

Nebo má být budovaný památník dalším dílem do mozaiky pokusů o přepisování historie, kdy se z vrahů stávají oběti, z obětí vrazi, z vítězů poražení a z poražených vítězové? Allan Dulles si mne ruce jak se mu miliardy dolarů investované do antikomunismu a rozbití základů socialistického společenství vyplatily a jaké že to měl poslušné v Česku žáčky. Přepisování historie nesmíme připustit!

30. září 1938 - Mnichovská dohoda (neboli mnichovská zrada či mnichovský diktát) byla dohoda mezi nacistickým Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově a podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938.

Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (tak nazývané Sudety) Německu.

Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah německého kancléře Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo.

V době mnichovské dohody si územní nároky vůči Československu dělalo nejen Německo (rozšířené o Rakousko) a Maďarsko, ale i Polsko.

Světová hospodářská krize ve 30. letech zasáhla německé obyvatelstvo mnohem více než české. Pohraničí bylo navázáno na další závody v Německu, odkud získávalo jak dodávky, tak tam vyváželo svoje výrobky.

Nedobrá hospodářská situace v regionu, prudký růst nezaměstnanosti až na úroveň 30 procent se výrazně projevil na faktu, že stále více sudetských Němců začínalo sympatizovat s krajně nacionalistickými názory, které představoval Konrád Henlein, který vyzýval k otevřenému odporu proti československé vládě.

Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí, kterému se snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků nově i se Sovětským svazem.

Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o další krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií, navržená československou diplomacií, vázání pomoci SSSR na kroky Francie, a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa.

Velmoci, na jejichž pomoc při obraně proti německé agresi československá vláda nejvíce spoléhala, měly snahu se s nacisty dohodnout, a to i za cenu obětování Československa.

Sovětský ministr zahraničí Maxim Maximovič Litvinov, který se v 30. letech snažil orientovat zahraniční politiku Sovětského svazu na spojenectví se západními mocnostmi proti nacistickému Německu, byl hlavním architektem smlouvy o vzájemné vojenské pomoci mezi Francií a Sovětským svazem z roku 1935, která byla reakci na vzrůstající agresivitu Německa. O několik dní později byla uzavřena Československo-sovětská smlouva o vojenské pomoci, ta však byla vázána na podmínku, že v případě napadení Německem zasáhne vojensky i Francie.

Československo-sovětská smlouva z roku 1935 byla jedinou mezinárodní smlouvou vymezující vzájemnou vojenskou pomoc v případě útoku Německa. Stalin v říjnu 1938 prostřednictvím svých diplomatů potvrdil tehdejší závazek sovětské vojenské pomoci Československu za předpokladu francouzského zásahu.

Po skončení první světové války tak Němci žijící na území českých zemí požadovali rozdělení zemí podle etnického hlediska a připojení území s německým osídlením k německému Rakousku, resp. Německé říši.

Češi chtěli, aby se české země jako celek staly součástí Československa a česko-německé vztahy na území těchto zemí byly řešeny jako vnitrostátní otázka.

Hitler od roku 1933 pravidelně navrhoval Československu smlouvu o neútočení podle vzoru polsko-německé smlouvy, která upravovala vztahy s německou menšinou a kde Německo fakticky uznalo existující německo-polskou hranici, to ale československý prezident Edvard Beneš (v té době ministr zahraničí) opakovaně odmítl.

Beneš na nenávistné propagandistické útoky německého tisku reagoval tak, že označil otázku národnostních menšin za čistě vnitřní záležitost Československa.

Vyjádřil také přesvědčení, že porozumění s Německem lze dosáhnout. Zároveň prohlásil, že Německo může být pro Československo nebezpečím, ale naopak to není možné.

V červnu 1937 přikázal Hitler vypracovat plán vojenského útoku proti Československu; plán dostal krycí název „Fall Grün“ (Zelený plán). Plán vycházel z přesvědčení, že Francie ani Sovětský svaz Československu nepomohou.

17. října 1937 došlo v Teplicích k vyprovokovanému incidentu poslance SdP K. H. Franka s policií, při němž Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však bylo henleinovskou propagandou zneužito a vyloženo jako útok proti sudetoněmeckému poslanci (tzv. Teplický incident). Docházelo k neustálému stupňování sudetoněmeckých požadavků vůči vládě Československa, v jejichž pozadí stály zájmy Adolfa Hitlera.

V prosinci 1937 uspořádalo velení Wehrmachtu štábní cvičení s cílem útoku na ČSR. Plány se ale podařilo získat československé vojenské rozvědce, která tak získala přehled plánu německého útoku.

20. února 1938 Hitler prohlásil, že mezi zájem Německa patří ochrana Němců v Československu.

V březnu následoval anšlus Rakouska a Československo se dostalo ještě do většího ohrožení. Anšlus Rakouska zároveň podstatně změnil teritoriální status quo vytvořený Versailleskou smlouvou, přičemž ke změně situace došlo bez souhlasu Společnosti národů.

28. března navštívil Konrád Henlein Adolfa Hitlera v Berlíně, kde Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné.

Náčelník generálního štábu německých pozemních sil Ludwig Beck v té době soudil, že Wehrmacht není zatím na válku s Československem připraven a pokud by se navíc do války zapojila Francie, skončil by střet pro třetí říši katastrofou.

21. dubna Hitler a německé vojenské velení rozpracovali podrobnější zásady plánu Fall Grün.

24. dubna 1938 Henlein na sjezdu SdP předložil Karlovarský program, který vycházel z jeho jednání s Adolfem Hitlerem. Tento dokument obsahoval i takové nároky, které byly z hlediska národnostního, z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity pro Československo nepřijatelné.

V reakci na hlášení československé zpravodajské služby z 19. května o pohybech německých vojsk k československým hranicím, zahájilo Československo mobilizaci záložních ročníků a zesílilo ostrahu hranic.

30. května Hitler vydal podrobné válečné směrnice k útoku na Československo.

Dne 30. června 1938 bylo čs. vládou schváleno znění tzv. národnostního statutu, který byl velkým ústupkem vůči sudetským Němcům, avšak i tento dokument byl sudetskou stranou v duchu „doporučení“ Adolfa Hitlera odmítnut.

Počátkem září byl československou vládou schválen Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek, který vznikl na základě přímých rozhovorů vyjednavačů SdP, a který vycházel v zásadě vstříc většině požadavků Karlovarského programu.

Po Henleinových dalších jednáních s Hitlerem ale SdP 7. září vyprovokovala incident v Moravské Ostravě, jehož vedení SdP využilo jako záminku k úplnému a konečnému přerušení jednání s prezidentem a vládou.

10. září prezident Beneš pronesl rozhlasový projev adresovaný Československu i celému světu. Celkem byl tlumočen do 13 jazyků. Mimo jiné prohlásil:

„Mám nezlomnou víru v náš stát, v jeho zdravost, v jeho sílu, v jeho odolnost, v jeho skvělou armádu a v nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu. A vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně.“

11. září titulky novin hlásaly: „Anglie a Francie ve střehu“ a „Hitler chce ještě stupňovat nátlak“.

Na mnoha místech republiky ve smíšených krajích se konaly henleinovské demonstrace. V německých oblastech stále rostlo napětí. Německá propaganda podněcovala sudetské Němce proti Čechům a množily se případy německých útoků na české obyvatelstvo.

Tyto rozbroje přerostly 12. září v Sudetoněmecké povstání. Na sjezdu NSDAP v Norimberku Hitler kritizoval Československou vládu za útlak Němců, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání povstání. Násilné nepokoje byly za dva dny Československou armádou i četnictvem rázně potlačeny a vedoucí činitelé SdP uprchli do Německa. Povstání eskalovalo 22. září, kdy nepokoje zachvátily další oblasti na Moravě a ve Slezsku.

13. září Československá vláda vyhlásila stanné právo v některých pohraničních okresech, kde začalo docházet k bojům. Nejznámější střet se stal v Habartově, kde němečtí ordneři přepadli četnickou stanici a zavraždili čtyři četníky.

SdP dalo vládě šestihodinové ultimátum na odvolání stanného práva a stažení české policie ze Sudet.

14. září probíhala policejní razie v chebských hotelích Welzel a Victoria, který v té době sloužil jako místní centrála SdP. Policie pátrala po ukrytých ilegálních zbraních a byla ze zálohy napadena střelbou ze dvou kulometů. V přestřelce zahynulo šest lidí, z toho jeden policista, dva železničáři a tři náhodní kolemjdoucí.

15. září s tajným pověření prezidenta Beneše odcestoval do Paříže ministr sociální věcí Jaromír Nečas tlumočit Benešovu ochotu vzdát se části pohraničního území. V plánu šlo o odstoupení 4 až 6 tisíc km² a přesídlení 1,5 až 2 milionů německých obyvatel do Německa s tím, že němečtí demokraté a Židé by zůstali v Československu.

V instrukci Beneš dále zdůraznil Nečasovi: Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků“ a dále „Neříci, že to pochází ode mne. Neříci to Osuskému a žádat, aby s ním o tom nebylo mluveno. Všechny tyto instrukce zničit.“

Téhož dne se Hitler sešel s britským ministerským předsedou Chamberlainem. S Hitlerem jednal z vlastní iniciativy, svůj postoj nekonzultoval s ministrem zahraničím lordem Halifaxem, ani ho nepředkládal na jednání vlády. Hitler po něm žádal připojení československých oblastí s převahou německého obyvatelstva k Německu. Chamberlain souhlasil.

16. září byla Sudetendeutsche Partei oficiálně zakázána. Byl vydán zatykač na Konráda Henleina a Karla Hermanna Franka, proti kterým bylo vedeno trestní řízení pro paragrafy 1 a 3 zákona na ochranu republiky (úklady a ohrožování bezpečnosti republiky). Lord Runciman odletěl do Londýna, aby se setkal s ministerským předsedou Chamberlainem a podal mu zprávu o průběhu událostí.

17. září jako reakci na zákaz SdP byl Konrádem Henleinem schválen vznik Sudetoněmeckého freikorpsu, který zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic. Začalo docházet k ozbrojeným střetům.

18. září bylo v Praze zřízeno Ministerstvo propagandy, ministerský předseda Dr. Milan Hodža pronesl rozhlasový projev, ve kterém shrnul přehled o československém úsilí na zachování míru.

19. září podle tajného sedmého návrhu E. Beneše předloženého Jaromírem Nečasem navrhly oficiálně vlády Anglie a Francie československé vládě, aby hrozící ozbrojený konflikt mezi národnostními skupinami v ČSR řešila postoupením pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. Československá vláda však tento požadavek následujícího dne odmítla.

Němci ve snaze o rozbití Československa začali hledat spojence mezi slovenskými nacionalisty, kteří usilovali o odtržení Slovenska.

20. září zaslalo vedení SSSR Edvardu Benešovi telegram, v němž Stalin a další sovětští činitelé potvrzovali, že jsou připraveni Československu pomoci, pokud se pomoci zúčastní i Francie, dle uzavřených smluv mezi SSSR a ČSR.

V noci na 21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Benešovi odpověď svých vlád: Oznámili, že pokud Československo nepřijme požadavky na odstoupení území s více než 50 % německého obyvatelstva, dojde k válce, za kterou bude odpovědné Československo a Francie ani Velká Británie se k ní nepřipojí.

Beneš toto stanovisko považoval za ultimátum a zradu. Přislíbil, že svolá vládu a pokusí se odpověď doručit ještě téhož dne.

Československá vláda nakonec na požadavky Francie a Británie 21. září odpoledne přistoupila. Toto rozhodnutí bylo v Československu bráno jako kapitulace a vyvolalo demonstrace, které požadovaly, aby byl v souladu s ústavou svolán parlament a aby byla ustavena vláda skutečné obrany státu.

Večer dorazil mnohatisícový dav na Pražský hrad. Prezident Beneš spal a jeho žena ho odmítla vzbudit, dav nakonec uklidnil několika větami generál Syrový.

Téhož dne vystoupil na obranu Československa ve Společnosti národů sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, který podrobil nátlak na ČSR velké kritice.

22. září se uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým.

Henleinovcům se podařilo obsadit celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku.

23. září Československé jednotky znovu dobyly Šluknovsko, proti povstalcům podporovaným jednotkami SA a SS nastoupily dva prapory pěchoty s podporou útočné vozby.

24. září probíhala mobilizace podle nástupového plánu VII, který se změnil na válečný plán.

Oproti Henleinovu rozkazu narukovalo asi 40 % sudetských Němců, nebylo však zřejmé, jestli se na ně může armáda spolehnout.

27. září Hitler zaslal britskému ministerskému předsedovi Chamberlainovi ultimativní dopis, ve kterém se opět domáhal svých požadavků, jejichž splnění požadoval do 14:00 hodin následujícího dne. V opačném případě hrozil anšlusem Československa. Toho dne vyhlásil mobilizaci německé armády.

Chamberlain promluvil 27. září v britském rozhlase a mimo jiné řekl: „Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic. (...) A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu.“

Dne 28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že vláda Spojeného království se cítí být odpovědna za dodržení plánu z 21. září, ale Německo nesmí použít násilí.

Na následující den byla do Mnichova svolána schůzka představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie. Sovětský svaz projevil snahu se schůzky zúčastnit, ale jeho zástupci pozváni nebyli. Jednání se nesměli zúčastnit ani vyslaní zástupci československé vlády, vyslanec Vojtěch Mastný a šéf kabinetu ministra zahraničí Hubert Masařík.

Dne 29. září byla zahájena jednání v Mnichově. Jednání se kromě Hitlera a Chamberlaina účastnili ještě francouzský premiér Édouard Daladier a italský diktátor Benito Mussolini. Ještě před zahájením jednání řekl Hitler Mussolinimu: „Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože má k dispozici čtyřicet divizí a svazuje mi ruce vůči Francii.“

Hitler prohlašoval, že německá menšina v Československu je vystavena „barbarskému pronásledování“. Mussolini Hitlerovy požadavky silně podporoval.

30. září brzy po půlnoci byla dohoda podepsána a předána vyslanci Mastnému, aby ji doručil do Prahy.

Prezident Beneš se o jejím podepsání dozvěděl od svého tajemníka z německého rádia ve dvě hodiny ráno.

Toho dne dopoledne zasedla na mimořádném zasedání československá vláda a rozhodla, že dohodu přijímá. Brzy poté podepsal generál Krejčí rozkaz potvrzující vydání území a již následující den započalo obsazování pohraničí Německem. Také Polsko a Maďarsko požádaly o postoupení částí československého území.

V neděli 2. října se v Praze sešlo několik významných osobností, a diskutovali možnost vojenského odporu.

Schůzky se účastnili například pražský primátor Petr Zenkl, poslanec Národního sjednocení Ladislav Rašín, novinář Hubert Ripka, diplomat Hubert Masařík, předseda komunistů Klement Gottwald, generál Lev Prchala a plukovník Emanuel Moravec.

Benešem, ale jejich návrhy odmítl a vzkázal, že situace není kritická a že brzy jmenuje novou vládu.

4. října tzv. „Vláda obrany republiky“ Jana Syrového rezignovala. Nový kabinet sestavil Rudolf Beran.

Prezident Edvard Beneš na nátlak Němců 5. října 1938 na svou funkci abdikoval, a 22. října odletěl do Londýna.

Novým prezidentem se 30. listopadu 1938 stal Emil Hácha.

Neville Chamberlain prohlašoval, že dohoda zajistila „mír pro naši dobu“ a byl v Londýně přijat s ovacemi. Chamberlaina ostře kritizoval představitel vnitrostranické opozice v konzervativní straně Winston Churchill: „Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolila hanbu a bude mít válku!“

Obsah mnichovské dohody začíná preambulí:

„Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění.“

Následuje osm odstavců, které popisují podmínky podstoupení území.

První a druhý odstavec určují, že vyklízení pohraničí započne 1. října a bude provedeno do 10. října, přičemž během něj nesmí dojít k ničení žádných existujících zařízení.

Sedmý odstavec nařizuje zavedení opčního práva pro přesídlení do postoupených území nebo naopak pro vystěhování z nich. Podrobnosti opce pak měl určit německo-československý výbor. Poslední odstavec pak určuje povinnost československé vlády propustit z vojenských a politických jednotek všechny Němce, kteří si to budou přát. Zároveň jí nakazuje propustit všechny sudetoněmecké vězně zadržené za politickou trestnou činnost. Dohoda je datována 29. září 1938 (přestože byla přijata až po půlnoci).

Přestože se německá armáda připravovala na vojenský vpád do Československa (Fall Grün), možnost mírového obsazení pohraničí vyžadovala jiné uspořádání vojsk, a tak zábor Sudet provázely rozsáhlé manévry motorizovaných jednotek. Přesto však první oddíly překročily bývalou hranici hned 1. října ve 14 hodin. Mezi nimi a československou armádou byl udržován odstup dvou kilometrů, aby se předešlo incidentům. Hned následující den vstoupila na Těšínsko polská vojska. Již 3. října podnikl Adolf Hitler cestu po některých nově obsazených městech, kde byl německými obyvateli nadšeně vítán.

Do 10. října pak byla obsazena všechna území, jak předpokládal mnichovský diktát. Zpočátku byla obsazená území pod vojenskou správou a 20. října byla předána do správy nově jmenovanému říšskému komisaři pro sudetoněmecké oblasti Konrádu Henleinovi. Němečtí generálové se seznámili se systémem československého opevnění, a vyjádřili úlevu, že ho nemuseli dobývat.

Pohraniční oblasti Československa anektované Německem, Polskem a Maďarskem a proněmecký Slovenský štát, který vyhlásil nezávislost 14. března 1939 znamenal konec Československa.

Kapitulací skončila éra tzv. První republiky a začalo několik měsíců dlouhé období nazývané Druhá republika.

V důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území na hranicích s Německem, která náležela zemím Koruny české od středověku, celkem šlo téměř o 30 tisíc čtverečních kilometrů území, na kterém žilo 3,75 milionu lidí, z toho 850 tisíc Čechů. Mnohdy se v Německu ocitly i ryze české obce. Docházelo k pronásledování německých antifašistů a Židů a k vyhánění Čechů. Celkem takto uprchlo 150 tisíc osob, z toho asi 115 tisíc Čechů. Těm, kteří v pohraničí zůstali, odebrali Němci národnostní a některá občanská práva. Židé a němečtí antifašisté byli posílání do koncentračních táborů.

Celkové ztráty pomnichovského Československa tak činily 41 098 km² a 4 879 000 obyvatel. Přes milion dvě stě padesát tisíc lidí se přes noc stalo ve svých domovech cizinci.

Oblasti, které získalo hlavně Německo, byly průmyslově poměrně dobře rozvinuté. Hospodářská krize zasáhla právě tyto oblasti ale silněji než české vnitrozemí, neboť již na počátku 30. let se české pohraničí ekonomicky orientovalo na Německo, které bylo blízko. Ekonomický potenciál těchto oblastí mohla Třetí říše velmi snadno využít. Hůře na tom bylo Maďarsko, které získalo hlavně území zemědělského charakteru. Celkem Československo ztratilo asi 40 % svého průmyslu.

4. března 1939 donutili Němci Národní banku Československou, aby převedla 14,5 tuny zlata ze státních zlatých rezerv na německou centrální banku (Reichsbank).

Poté, co Československo ztratilo své pohraniční opevnění, které podle mnichovské dohody muselo vojsko do 10 dnů opustit bez toho, že by pevnosti poškodilo, nebylo pro německou armádu těžké zbytek státu obsadit. K tomu došlo 15. března 1939 a následující den byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Slovensko již 14. března vyhlásilo samostatnost.

Popřevratové školství období druhé světové války bagatelizuje, převrací a neobjektivně vykládá. Z průzkumu, který provedla na jaře 2018 agentura NMS Market Research, vyplynulo, že 50 % dotázaných Čechů neví, co se stalo v roce 1938. Ve věkové kategorii od 18 do 24 let nemá povědomí o událostech z roku 1938 přes 60 % dotázaných.

Prezident Beneš o diktátu čtyř velmocí napsal: „A pak v Mnichově 30. září v noci byla našemu státu a národu zasazena rána palicí do hlavy. Bez naší účasti a přes mobilizaci veškeré naší branné moci byla smluvena a podepsána čtyřmi velmocemi – a nám pak i vnucena – pro Evropu a celý svět ostudná dohoda mnichovská.“

Zamyšlení napsal i zkompiloval MiHav