O Slovanské hymně „Hej, Slované!“

Ve dnech, kdy se situace válečné hrozby nebezpečně opakuje jako přes kopírák, kdy posloucháme hloupé bludy o americké armádě jako o naší osvoboditelce od fašismu a údajné totality a kdy německý a americký vliv v Evropě opět sílí... nemůžeme mlčet.

Musíme najít odvahu přihlásit se ke své historii, své kultuře, našim slovanským kořenům. Sounáležitost nám připomíná i naše slovanská hymna „Hej, Slované!“, která je věnovaná všem Slovanům.

Řekněme si něco málo o jejím vzniku a historii.

První její verze vznikla v roce 1834. Melodie byla odvozena od Mazurku (polský tanec) Dabrovskiego, který byl až do roku 1926 polskou hymnou.

Píseň „Hej Slované!“ sloužila jako hymna všeslovanského hnutí, i jako státní hymna Slovenského státu a později i Jugoslávie.

Napsal ji slovenský kněz, básník a historik Samuel Tomášik během své návštěvy Prahy v roce 1834, kdy byl velmi pobouřen tím, že němčina je v ulicích Prahy slyšet mnohem více než čeština. Tento vlastenec si zapsal tehdy do deníku:

„… Pokud se matička Praha, perla západního slovanského světa, začíná ztrácet v německém moři, co asi čeká Slovensko, mou drahou vlast, pro kterou je Praha zdrojem duchovní kultury? Zatížen touto myšlenkou, vzpomněl jsem si na starou polskou píseň. Tato známá melodie vyvolala v mém srdci vzdorné „Hej, Slováci, ešte naša slovenská reč žije…“ Běžel jsem do svého pokoje, zapálil svíci a tužkou napsal do svého deníku tři verše.

Píseň byla hotova v okamžiku. A je až neuvěřitelně dodnes aktuální! Posuďte sami.

Hej, Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh,
Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat
na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí,
kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám,
toho Perun smete.

I nechať se též nad námi,
hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme.
Země ať se třese!
My stojíme stále pevně,
jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho,
kdo odstoupí zrádně.

Slovanská hymna prožila různé osudy.

Například za první světové války mnoho vojáků Rakouska-Uherska přebíhalo na ruskou stranu „jen“ proto, že odmítali bojovat proti bratrům Slovanům…

Nejsme ani xenofobní nacionalisté, ani šovinisté. Ale historie nás v minulosti už nejednou přesvědčila, jak moc leží Slované buržoazii v žaludku. A že je stále více zřejmé, že jde o to, jak slovanský Ruský národ pokořit a zlikvidovat na způsob amerických Indiánů či ala Hitler a jeho území a nerostné zdroje ovládnout.

V současné vyhrocené světové situaci jde opět o osud Slovanů. A opět za použití Evropy, tentokrát ovšem nejen islamizované ale znovu i zfašizované…

Znovu jde doslova o osud světa, proto spolu s klasikem říkáme: „Zahynou-li Slované, svět zahyne s nimi!“

Je úplně jedno, komu je následující citát autorsky připisován, ale základní myšlenka je navýsost pravdivá: „Mohutnost Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejenom oddělit, ale především postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bude bratr vraždit bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí změnit uvažování jedné části velikého národa až do toho stadia, kdy bude nenávidět vše ruské. Vše ostatní je jenom otázka času.“