Hrst vzpomínek na 1. máje v Plzni za první republiky

Dlouholetým pravidlem v Plzni bylo, že 1. máje se odbývaly na náměstí, národní socialisté se sdružovali v prostoru před radnicí ke kostelu a druhá strana náměstí byla vyhrazena pro sociální demokraty. To byla jejich chlouba, byli přece nejsilnější vládnoucí stranou.

I když oba tábory na náměstí nebyly přesně ohraničeny, nedocházelo mezi nimi k žádným bojůvkám. Vedení obou stran se úzkostlivě staralo o třídní mír a jinak si vlastně neměly co vyčítat, obě strany pracovaly ve prospěch kapitalismu.

Komunistická strana však dělala jiné 1. máje, ty již vzrušovaly. Občané se dověděli něco nového, co se jinak cenzurovalo a vždy se také něco přihodilo. Šlo však o to, jak se účastnit tohoto 1. máje a nebýt viděn policií a slyšet referát a přesto, aby se to nedostalo ke sluchu zaměstnavateli.

Takový komunistický 1. máj, nástup na bývalém Petákovo náměstí, nynější Dukelské náměstí, to byl opravdu svátek. Jádrem průvodu byly nejuvědomělejší soudruzi, ovšem všichni bez zaměstnání, skuteční proletáři, kteří nemají co ztratit. Při formování průvodu byla vždy policejní kontrola transparentů a hesel. Socialistické, tak zvané „vadné“ transparenty byly zabaveny. Nové se ovšem připravily a vhodným způsobem znovu pak vpašovaly do průvodu. Jakmile je policie objevila, byly přemísťovány z jedné řady do druhé, aby je policie nedostihla.

Nést rudý prapor bylo považováno za mimořádnou čest. Stal se i takový případ, že prapor chtěl nést soudruh, ne snad cikán, ale cikánského vzezření. Po krátké poradě přesvědčovali straničtí soudruzi, že by nebylo taktické, aby on nesl prapor, nikdo však neměl odvahy říci mu pravdu. Sledoval jsem soudruha jak byl zklamán, myslím ale, že pochopil.

Jak vypadal průvod komunistů na 1. máje. Vpředu a na obou stranách kordon policie, který pak udával průvodu směr. Nešel přímo třídou 1. máje, ale zadními ulicemi na Palackého náměstí. Pokud se čelo průvodu nechtělo podřídit a chtělo jít přímo, byla ulice zatarasena zálohou policie a jménem zákona se musel průvod buď podřídit nebo by jej byli rozpustili.

Průvod vyjadřoval vždy nadšení ze svátku dělníků, a hlavně vyjadřoval nenávist. Zněla hesla: „Chceme práci!“, „Chceme chléb!“, „Máme hlad!“ (ten skutečně také byl), „Pryč s vládou hladu!“, „Pryč s kapitalisty a fašisty!“...

Prohlásit „Ať žije Sovětský svaz!“, bylo rizikem a hrozilo rozpuštění průvodu.