Ze Stalingradského deníku

V těchto dnech uplyne 82 let od nejvýznamnější události velké vlastenecké války - vítězství Rudé armády v bitvě u Stalingradu. Připomínáme si tuto událost článkem otištěným v „Dialogu“ číslo 238 v roce 2008 tedy před 17 lety.

Před 65 lety, 2. února 1943 skončila Stalingradská bitva o záchranu lidstva. V jednotlivých etapách bojů od 17. července 1942 do 2. února 1943 se zúčastnilo na obou stranách fronty více než 2 miliony vojáků, přes 2 tisíce tanků, 2 tisíce letadel, 26 tisíc děl a minometů. 200 dnů a 200 nocí neumlkl ryk bitvy. Hitlerovci v ní ztratili čtvrtinu svých sil, které operovaly na východní frontě. Tato vpravdě osudová bitva si vyžádala životy více než 1,5 milionu vojáků, nepočítaje civilní oběti a raněné. Volha byla do ruda zbarvena krví obránců Stalingradu. 
V předvečer 25. výročí Velké říjnové socialistické revoluce obránci Stalingradu píší Stalinovi dopis, v němž přísahají, že budou město hájit do poslední kapky krve, že nepřítele k Volze nepustí.
Na nábřeží, u hlavního přepraviště číslo 1, několik kroků od Volhy byl na zdi nápis: „Zde zůstali do posledního dechu Rodimcevovi gardisté. Vydrželi a zvítězili nad smrtí.“
Tentýž den se večer konalo v Moskvě zasedání na počest 25. výročí VŘSR. Soudruh Stalin zakončil svůj projev historickou větou: „I na naší ulici bude svátek!“ Jako by to byl utajený rozkaz ke zdrcující protiofenzivě na Stalingradské frontě k útoku, který se stal zlomem druhé světové války, v níž šlo nejen o Sovětský svaz, ale o celé lidstvo.
2. února 1943 zbytky 6. armády – 91 tisíc mužů hitlerovské armády a jejich spojenců se vzdaly.
Na Mamajevově mohyle, na níž po válce na každém čtverečním metru bylo nalezeno 1250 střepin dělostřeleckých nábojů, min a leteckých bomb, vyrostl impozantní památník. Uvnitř památníku je několik desítek mramorových desek se jmény 46 700 padlých obránců Stalingradu, kteří budou zachováni navěky v paměti všeho pokrokového lidstva.