Slavíci zpívají špatně

Těmito verši se nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert vyrovnával se smrtí světového revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina. 21. ledna letošního roku uplyne sto let od této události a slavíci opět zpívají špatně. A to pro smutek světa, do něhož ho uvrhla zrada odkazu revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina.

Revolucionář Lenin, vlastním jménem Uljanov, byl mužem s neobyčejnou myšlenkovou invencí. Ve své době mistrně uhájil revoluční podstatu marxismu před revizionistickými „novátory“ a dále toto učení rozvinul. Vypracoval principy fungování revoluční proletářské strany, kterou též vytvořil, definoval podstatu hmoty, formuloval materialistickou teorii poznání, vtiskl obsah socialistické revoluci, objasnil podstatu společenských tříd, postřehl novou vývojovou etapu kapitalismu, etapu imperialismu, a charakterizoval její neodmyslitelné znaky, odhalil nové podmínky pro vítězství socialistické revoluce v etapě imperialistického období kapitalismu a na jejich základě organizačně zabezpečil vítězství první socialistické revoluce v dějinách. Tím uvedl do praxe veškeré teoretické bohatství marxismu rozvinuté o novou dimenzi jím zobecněných, na kořen jdoucích společenských jevů, jež se do dějin zapsaly coby leninismus, tedy marxismus etapy imperialismu a socialistických revolucí. Jeho aktivita po vítězné revoluci zrodila pozitivní plody v podobě založení mezinárodní proletářské organizace Komunistické internacionály, odražení vnitřní kontrarevoluce a zahraniční intervence 14 imperialistických států, vzniku Sovětského svazu, prvního státu dělníků a rolníků v dějinách, formování ekonomické základny státu v návaznosti na vykrystalizovanou společenskou situaci nejprve v podobě politiky válečného komunismu, později v podobě nové ekonomické politiky, stál u zrodu plánu elektrifikace Ruska GOELRO, nastínil další stěžejní priority socialistické výstavby – socialistickou industrializaci, družstevní kolektivizaci a kulturní revoluci.

Leninismus si přes všechna úskalí dějin razil cestu vpřed i po úmrtí svého tvůrce. Milionům prostých lidí přinesl naději na důstojný život a tuto naději realizoval. Prolomil jednotnou frontu imperialismu, zahájil epochu přechodu od kapitalismu k socialismu, uvedl kapitalismus do všeobecné krize, porazil Hitlerovy hordy i s jejich spojenci, stál u zrodu světové socialistické soustavy i u rozpadu světové koloniální soustavy. Imperialismus zužoval svoje pole působnosti na světové scéně a jeho představitelé si byli vědomi, že bez zničení leninismu se jeho pozice zmarginalizují. Proto se zrodil tajný plán Alana Dullese, letitého šéfa CIA. V něm se mj. uvádí: „…použijeme všechny síly, všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí… Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku… Vyrveme duchovní kořeny bolševismu, zprofanujeme a zničíme základy vrozené mravnosti… Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací, vyvoláme erozi a odstraníme leninský fanatismus.“ (Blíže viz M.Kilev: Chruščov a rozpad SSSR, OREGO 1999, s.70-71.)

A tak se na historické scéně objevuje v nejvyšší funkci KSSS N.S.Chruščov, svou původní politickou orientací menševik, který pod pláštíkem jakéhosi boje proti kultu osobnosti J.V. Stalina zahajuje v souladu s plánem Alana Dullese faktický boj proti leninismu, boj proti revolučnímu boji o socialismus. Představitelé imperialismu si mnuli ruce, neboť jim svitla naděje na udržení a rozšíření jejich panství. Jejich naději pak plně realizoval antikomunista Gorbačov ve funkci generálního tajemníka ÚV KSSS. Sovětským svazem a zeměmi střední a jihovýchodní Evropy se přehnala vlna kontrarevolucí, Sovětský svaz byl posléze zničen a leninismus společně s marxismem odhozen do studny zapomnění.

Imperialismus nabral nový dech pod pláštíkem globalizace, avšak navzdory studni zapomnění vyprofiloval svoje ekonomické znaky přesně tak, jak je Vladimír Iljič Lenin popsal v roce 1916:

1. Koncentrace výroby a kapitálu dosáhla tak vysokého stupně vývoje, že vytvořila monopoly, které mají rozhodující úlohu v hospodářském životě.
2. Bankovní kapitál splynul s kapitálem průmyslovým a na základě tohoto „finančního kapitálu“ vznikla finanční oligarchie.
3. Vývoz kapitálu na rozdíl od vývozu zboží nabývá neobyčejně velkého významu.
4. Tvoří se mezinárodní monopolistické svazy kapitalistů, které si rozdělují svět.
5. Teritoriální rozdělení celého světa mezi největší kapitalistické mocnosti světa je ukončeno.

(Blíže viz V.I.Lenin: Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Svoboda, Praha 1949, s. 84.) A na dalších stranách pokračuje: „…politicky je imperialismus tendence k násilí … zakončené už rozdělení světa nutí, aby při novém dělení bylo sáhnuto po kterémkoli území …“

Vládnoucí finanční oligarchie se začala ohánět jakýmisi hodnotami západního světa, jejich konkrétní podoby však zahalila do kouřové clony. Poodhrneme-li onu kouřovou clonu, vyjeví se na prvním místě hodnota vykořisťování člověka člověkem. A pak následují další: diktatura ekonomická, politická a kulturní zahalená do líbivého pozlátka všeobjímající demokracie, agresivní tendence po novém dělení světa prostoupená novodobým kolonialismem, antikomunismus, rusofobie, sionismus skrytý pod pokličkou antisemitismu, likvidace národních států, všeobecný chaos spojený s iracionalistickým výkladem života, lež coby hlavní prostředek určený pro manipulaci s lidmi, podřízenost nevyvolených vyvoleným elitám, vládnoucím v zájmu finanční oligarchie, falzifikace dějin směřující k adoraci těchto vládnoucích elit, resuscitace fašismu, poslední to pojistky vlády vyvolených. To je přímo plejáda hodnot ryzího humanismu!

Další vývoj imperialismu se ubírá nikoli směrem k ultraimperialismu renegáta Kautského, nýbrž cestou k celospolečenským krizím a otřesům, jak předpověděl Vladimír Iljič Lenin. Otřesy v důsledku násilného rozsévání „svobody“ a „demokracie“ dle střihu vládnoucích kruhů USA, otřesy v důsledku importovaných barevných „revolucí“, migrační krize, covidová krize, ekonomická krize, energetická krize, válečné krize na Ukrajině a Blízkém východě, krize vědy pohlcené nevědeckou ideologií a z ní pramenící krize vzdělanosti, duchovní krize, krize mezilidských vztahů. A další krize a otřesy stojí za dveřmi.

Imperialismus, omámený filozofií idealismu, bojuje proti vědeckému světovému názoru. Jeho charakteristickým rysem je bojový iracionalismus, který způsobuje společenskou degeneraci. Degenerovaná společnost pak vytváří rozmanité „osvícené“ vize, jakými jsou například MULTIKULTURALISMUS, NEBINÁRNÍ GENDERISMUS, ZELENÝ ÚDĚL nebo UDRŽITELNÝ ROZVOJ – krásná to zástěrka pro zakrytí depopulace lidstva. Degenerovaná společnost však zároveň plodí i degenerované jedince, neváhající realizovat rozmanité krvavé zločiny ne nepodobné tomu, který se odehrál 21. prosince 2023 v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Cesta z bludného kruhu imperialismu vede přes návrat k materialismu a materialistické gnozeologii, jejíž metodu mistrně formuloval Vladimír Iljič Lenin do věty: „Od živého nazírání k abstraktnímu myšlení a od něho k praxi – taková je dialektická cesta poznání pravdy, poznání objektivní reality.“ (Blíže viz V.I.Lenin: Filosofické sešity, SNPL, Praha 1953.)

Metoda materialistické gnozeologie předpokládá uznání objektivního světa a objektivní pravdy, uznání skutečnosti, že objektivní pravda se rodí z poznání ověřeného praxí, uznání dialektického vztahu mezi objektivní a relativní pravdou, z něhož se ve složitém procesu rodí pravda absolutní.

A tato stopa Leninovy dialektické cesty poznání pravdy by neměla chybět ani v novém programu KSČM. Jinak slavíci nepřestanou zpívat špatně.

Psáno v lednu 2024.