Návrat k pramenům

Teoretickým základem komunistického hnutí je marxismus. Pokud ovšem to hnutí nepoužívá pseudonym. Marxismus jako nejobecnější teorie světa stojí na pevných základech dialektického materialismu.

Teoretickým základem komunistického hnutí je marxismus. Pokud ovšem to hnutí nepoužívá pseudonym. Marxismus jako nejobecnější teorie světa stojí na pevných základech dialektického materialismu. Nemusí se za to stydět; spolu s ním na stejných základech stojí celá přírodní věda, i když se tomu nehlásí. Musí být materialistická a dialektická, jinak by byla pavědou. Ať si jednotliví vědci myslí cokoliv, ve své vědě jsou materialisty a dialektiky současně. Jinak by byli z vědy vyvrženi jako šarlatáni. Ať si věří v kteréhokoli boha, do své vědy je pouštět nemohou. Byli by směšní. Ať se ohánějí kterýmkoli z filozofů, nakonec musí stanout na základech materialismu a vidět svůj obor dialekticky, jako ten Marx. Protože na světě je jen hmota, a její vzájemné interakce. Tu hmotu nejobecněji vysvětluje materialismus, a ony interakce probíhají vždy na principech, které objasňuje Marxova materialistická dialektika. Je spolu s matematikou a logikou základem vědeckého poznání, ať se to komu líbí, nebo ne.

Doba pokročila a zvítězila demokracie. Doba však nepokročila sama. To pracující masy inspirované Marxem si postupně vybojovaly o něco lepší svět. Tím Marxem, o kterém někdejší západoněmecký kancléř napsal, že "byl demokratickým revolucionářem v době, kdy v Evropě ještě žádná demokracie neexistovala". Tím Marxem, o kterém T. G. Masaryk napsal: "... socialismus přestává být náboženský. Toto nové stádium nám představuje marxismus, a to jest jeho velká zásluha". Tím Marxem, kterého na přelomu milénia stovky britských autorit vybraly v anketě BBC jako největšího myslitele minulého tisíciletí.

Právě z onoho Marxe vychází skutečné komunistické hnutí. Z jeho materialistického i dialektického pohledu na svět, z jeho radikálního humanismu, stavícího se jednoznačně za zájmy neprivilegovaných a utlačovaných. Bez toho materialismu by bylo jen kavárenským hnutím, bez té dialektiky nebezpečným voluntarismem, bez onoho humanismu by se stalo pouhým zločincem, a bez té radikálnosti by bylo zbytečné.

Po listopadu 1989 se čeští komunisté marxismu vzdali. Potichu, nenápadně, jen jediná věta v Kladenském programu jej připomínala. Snaha ochránit stranu před rozpuštěním umlčela i ty, kteří s tím nesouhlasili. Přiklonili se k Engelsově názoru, že není ani tak důležitý program jako to, co strana skutečně dělá. A vůdcové stranu střídavě vedli či opouštěli, měnili formu i obsah, podstatu i jev, snažili se zachovávat či měnit její charakter. Je snadné dnes vykřikovat, kdo byl jaký. Stranu sice zachovali, ale tak nějak "nijakou". Staří členové buď umřeli, nemají sílu či marxismus zapomněli, a ti mladší nemají marxismus. Nemohou mít, nikdo jej neučil.

"Bez revoluční teorie není revoluční praxe", napsal kdysi Lenin. Nepsal o revolučním pokřiku, psal o teorii. Oportunismus pluje snadno, ale bůh ví kam. Je vždy k teorii nepřátelský, spoléhá na praxi. Nejpraktičtější věcí je však dobrá teorie. K té je potřeba se vrátit, chceme-li uhájit svou existenci. Ne k její zjednodušené podobě, upravované občas podle momentálních potřeb, ale k jejím filozofickým pramenům. Příliš času na to nezbývá. Volby se blíží, a po nich bude pozdě. Jedinou možností je stranu i své voliče vzdělávat.

Může k tomu pomoci i můj web "Základy marxistické filozofie" zde, a nebo kanál YouTube pod mým jménem.

Navštěvují je mladí lidé, ale stranu to nijak nezajímá. Už mi 3x vyhodila odkaz ze svých oficiálních stránek. Existuje stovka videí na toto téma, leží i v knihovně na ÚV. Kdo se chce vracet k pramenům, má zde jednu z cest.

Ale musí se chtít.