Den genocidy Slovanů

V předvečer stého výročí založení Československé republiky, v roce, kdy se na stovkách míst vlasti sázela lípa jako národní náš strom, rozhodli se účastníci všeslovanské konference v Praze přijmout návrh bratrů Slováků, aby se nadále den 22. červen vzpomínal jako Den genocidy Slovanských národů – všech Slovanů.

Genocida je nepromlčitelný zločin a zároveň také nejtěžší zločin proti lidskosti.

Již dříve jsme si připomínali, že tento holocaust slovanstva, které má přes 350 milionů obyvatel nemá svůj památný den. Den genocidy mají ho Arméni, Židé, Kambodžané, Rwanďané, ale Slovanům zatím přiznán nebyl.

Přitom jen v minulém století v průběhu dvou světových válek byly systematicky vyvražděny desítky milionů Slovanů.

Nápor na Slovanské národy ze Západu i Východu trvá nepřetržitě již tisíc roků. A globální imperialismus i dnes chce získat životní prostor na úkor Slovanských národů – především Rusů.

Ve středověku se genocida Slovanů maskovala šířením křesťanství a organizováním křížových výprav Svatou říší římskou. Celkové slovanské oběti těchto vražedných výprav, dnes těžko kdo spočítá.

Podobná situace nastala u Jižních Slovanů, kde byla největším agresorem Osmanská říše. A pro úplnost nezapomínejme na Napoleona včele evropské šestsettisícové armády, když v červnu 1812 napadl Rusko.

V takové směsici zla a nenávisti se těžko hledá datum nejpříhodnější pro takový památný den.

Návrh Slovenských bratrů připomínat si od roku 2018 Den genocidy Slovanů připadl na každoroční den, jenž zahájil historicky největší genocidu Slovanů vůbec – 22. června 1941 kdy byl napaden Sovětský svaz.

V období velké vlastenecké války bylo nejvíce obětí právě u východních Slovanů – Rusů, Bělorusů a Ukrajinců. Proto i ostatní Slovanské národy toto datum za svůj Památný den genocidy Slovanů přijaly.

Každý ze slovanských národů má ve své historii dny či období dosti neblahé k tomu, aby mohlo představovat symbol jeho vyhubení. Shoda přišla na počáteční den v historii slovanských národů nejkrutější – napadení Sovětského svazu fašistickými hordami celé Evropy v čele s hitlerovským Německem.

Druhá světová válka byla pro slovanské národy nejkrutější a Slované v ní přišli o nemalou část svých obyvatel. Byla to řízená genocida Slovanských národů.

Již v základním genetickém vybavení Slovanů byly pevně zakotveny takové charakterové rysy, jako jsou čest, svědomí, spravedlnost… Podobné hodnoty nemohou dnešní globalisté potřebovat. Jsou ohrožením jejich plánů na ustanovení Nového světového řádu.

Slovanské národy jsou dnes možná jediné, které mohou zabránit v uskutečnění plánu totálního zotročení všech lidí na planetě. Proto také současný svět systematicky pracuje na likvidaci Slovanů.

Po předpokládaném vítězném tažení plánoval Berlín velkolepý plán na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural. Evropská část Ruska měla být zcela zbavena původního obyvatelstva, Rusové měli skončit v plynových komorách stejně jako židé a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.

Generální plán obsazení východu byl „mistrovským“ dílem Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti ruských obránců Stalingradu.

Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k rozhodujícímu obratu celé druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety země. Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba!

Už během německého tažení byly jednotlivé prvky vyhlazovacího plánu nazvaného Generalplan Ost realizovány na úrovni očisty Evropské části Ruska od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich. Musíme vyhladit obyvatelstvo – upřesňoval tento princip Hitler a pokračoval: „Budeme muset rozvinout techniku vyhlazování obyvatelstva. Pokud se mě někdo zeptá, co považuji za vyhlazování obyvatelstva, odpovím, že pod tímto pojmem chápu vyhlazení celých rasových jednotek.“ Takové byly cíle imperiálního kapitalismu v polovině minulého století!

Etnické vyhlazování Bělorusů, Ukrajinců, Poláků, volyňských Čechů, Rusů po napadení Sovětského svazu prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu. Ani wehrmacht nebyl bez viny, vypaloval a likvidoval celé vesnice, protože nechtěl za svými zády ponechat možnost odporu a neměl dostatek mužů, aby mohl za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat. Proto wehrmacht vesnice kompletně srovnával se zemí. Sami si k tomu nafilmovali tisíce dokumentů.

Proto bylo zastavení fašistů pár kilometrů od Moskvy a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy.

A ti, kteří nám Slovanům takový osud dopustili, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Rusko o „demokracii“.

Znovu se opakují chyby slovanských národů. Parafrázuji slova Otto von Bismarcka, že je třeba Slovany nejprve rozdělit a poštvat proti sobě, aby mohlo být rozbito samotné Rusko. Při soudržnosti Slovanských národů jsou neporazitelní.

Znovu se Slované dostávají pod křídla západu, který se je snaží zničit, přeformátovat, tentokrát nejen válečně, ale i migračně.

Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou.

Opět nám Západ diktuje osud a úděl. Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa, filmy a vypráví lživé příběhy.

Čas vede k zapomínání. Dovolím si v této souvislosti citovat z jedné statě, kterou napsal známý spisovatel Ilja Erenburg krátce po 9. květnu 1945 a která snad nejvíce vyjadřuje hrůzný odkaz této války pro dnešek. Autor v ní píše:

„Naši vnukové se dost možná podiví, až budou číst o těchto strašlivých letech. Zeptají se: Je pravda, že miliony lidí byly vytrženy ze života jako stromy a další miliony zabity? Je pravda, že kati vybírali osoby jiného původu a trávili je plynem? Je pravda, že existoval stát, který zotročil jiné státy a že jeho vědci vynalézali stále dokonalejší způsoby zabíjení dětí a starců?“

Ano to všechno je pravda. A my nesmíme přestat šířit tuto pravdu mezi současnou generaci. Pravda je silnější než lež.

Národy zapomínají na procesy a hrůzy minulosti, a proto si je budou muset zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí.

Také proto byl na Mezinárodním slovanském sněmu v Praze byl přijat Manifest „Za slovanskou jednotu, přátelství a mír s jinými národy!“

Tento Mezinárodní slovanský sněm, který se sešel 8. června 2018 k připomenutí 170. výročí prvního Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848, jednal o současných úkolech Slovanstva.

Připomněl, že na tom historickém prvním pražském sjezdu (1848) se sešli představitelé slovanských národů a položili základ vzájemné jednoty, přátelství, podpory a spolupráce Slovanů.

Následovalo deset slovanských sjezdů, ten poslední – jedenáctý v roce 2017. Sjezdy v letech 1848, 1868, 1908, 1913 a 1998 se konaly v Praze – západní výspě Slovanstva.

První slovanský sněm vydal „Manifest evropským národům“, vytyčující požadavek práva na sebeurčení národů.

V posledních dvou stoletích dosáhly slovanské národy významných úspěchů. Jihoslované s podporou Rusů se osvobodili z turecké nadvlády, západní Slované z područí Rakousko-Uherska a obnovili, s výjimkou Lužických Srbů, své samostatné státy.

Největšího vítězství dosáhli Slované ve druhé světové válce, kdy za cenu téměř 50 milionů obětí Slovanů zachránili sebe před vyhubením a další evropské národy před německo-nacistickým barbarstvím.

Tuto těžkou a slavnou historii Slovanstva připomněl právě i Manifest, jehož posláním je úsilí o další rozvoj společných zájmů, jednoty, vzájemné podpory, slovanské svébytnosti, mravnosti, způsobu života, kultury a vzdělání.

Mimo jiné se Manifest zaměřuje:

Na prohloubení všestranné spolupráce a přátelství mezi slovanskými národy a státy.

Na zachování svébytnosti slovanské civilizace, jejího historického a kulturního dědictví.

Na působení k upevnění míru a bezpečnosti na celém světě.

V oblasti mravní se hlásíme k rodině, která je základem zdravé a rozvíjející se společnosti.

Povinností státu je všestranná péče o rodinu a její nezastupitelnou úlohu ve společnosti. Základem rodiny je pravdivá výchova dalších pokolení, upevňování mezilidských vztahů, duchovních hodnot, lásky k bližnímu, národních tradic. Také péče o demografický vývoj, ochrana života a zdraví dětí od narození i jejich výchovu a vzdělání.

Vytvářejme společnost na základech lásky, důvěry, moudrosti a tradice, a ne sobectví, bezohlednosti a cizích špatných vzorech.

Základem musí být kvalitní vzdělání. Také na něm závisí další osud slovanské civilizace.

Péči musíme věnovat zachování slovanských jazyků, v našem případě jazyka českého.

Musíme rozvíjet vlastenectví – lásku ke svému národu a vlasti, své historii a lidským mravním hodnotám i k zachování historicky vytvářeného slovanského světa kultury.

Odmítněme vnucované cizí, amorální prvky rozkládající mravnost a degradující vzdělanost, kulturu a život společnosti.

Takové jsou základní hodnoty slovanské civilizace, k nimž se hlásí představitelé slovanských národů v úctě odkazu prvního slovanského sjezdu v Praze, uvádí se v závěru Manifestu.

Za slovanskou vzájemnost, za mír, rovnost a bratrství všech národů!

Europoslankyně a předsedkyně Ústředního výboru KSČM Kateřina Konečná k tématu genocidy Slovanů v roce 2020 mimo jiné poznamenala:

„Genocida Slovanů je něco, co se novodobým vykladačům pravdy příliš nehodí do krámu. O to důležitější je ovšem připomínání Dne genocidy Slovanů. Historie s tímto dnem se nepojí jen s ukrutnostmi druhé světové války, kdy se se slovanskými národy příliš nepočítalo – respektive ti, kteří by se odmítli podrobit německé převýchově, měli být vyhlazeni, ale připomínám, že pokusy o vyvražďování zažívali Slované už i dříve ve středověku.

Dnes se v globalizovaném světě slovanství moc nenosí.

Neoliberálové by nejraději, aby lidé zapomněli na svůj původ. Jenže my naši historii, naše zvyky a náš původ nedáme. Slovanské národy vždy v historii prokázaly, že umí otočit kormidlem dějin na správnou stranu, že jsou pro ně hodnoty člověka vyšší než pár ušmudlaných šestáků.

Mnoho milionů našich bratrů za to zaplatilo bohužel cenu nejvyšší. A právě v této souvislosti je mi smutno, jak je nakládáno v 75. roce výročí od konce nejhorší války v dějinách lidstva s odkazem, který nám zanechali.

Vyšinuté trio pražských politiků – Hřib, Kolář a Novotný – si uzurpovali právo na nový výklad dějin a dostalo se jim značné pozornosti. Bohužel nejsou jediní.

Snaha o to smýt z Německa vinu za druhou světovou válku je tady dlouhodobě a já se stydím za to, že se k tomu propůjčili i čeští europoslanci – a i přes toto si dovolí někteří z nich říkat vlastenci. Fuj!“

A současný místopředseda Slovenského parlamentu Ľuboš Blaha ke Dni genocidy Slovanů v roce 2020 mimo jiné přes Skype vzkázal:

„Milí priatelia, som veľmi rád, že sa k vám môžem prihovoriť ale spôn takto, cez obrazovku, keď ste si prišli pripomenúť obrancov našej vlasti na Cínovci a postaviť sa aj týmto gestom proti prepisovaniu dejín.

My si musíme vážiť pamiatku našich osloboditeľov, ktorý pochádzali zo Sovietskeho zväzu z Červenej armády. A je hrozné ako sa prepisujú dejiny aj voči obetám druhej svetovej vojny.

Veľa som o tom písal aj v knižke „Statusy Ľuboša Blahu“, kde presne menujem aké obete priniesla druhá svetová vojna a pripomeniem to. Obete druhej svetovej vojny najväčšie boli v Sovietskom zväze. Dvadsať sedem miliónov obyvateľov Sovietskeho zväzu.

Z toho 14 miliónov Rusov; sedem miliónov Ukrajincov a takmer dva a pol milióna Bielorusov. Toto boli obete hitlerovského Nemecka. Potom tu máme šesť miliónov obyvateľov Poľska, z toho tri milióny židov. 1,7 milióna obyvateľov Juhoslávie, pres 355 tisíc obyvateľov Československa a dvadsať tisíc obyvateľov Bulharska. Keď sa pozrieme z hľadiska národného koľko ľudí zomrelo, - bolo to 32 miliónov Slovanov.

A pre porovnane... na fašistickom Západe – čiže Nemci a Taliani, zomrelo 6,2 miliónov agresorov. Demokratický západ mal celkovo obetí necelé dva milióny. Francúzi, Spojené kráľovstvo, Američania 420 tisíc a dneska z nich tvorí najväčších hrdinov. A keď si pozrieme etnické menšiny – 6 miliónov židov, o tom sa hovorí najviac. Hovorí sa o strašidelnej genocíde židov a áno bolo to niečo hrozné. Ale prečo sa nepovije, že vo vojne zomrelo 32 miliónov Slovanov. A nebola to iba otázka strát v boji. Oni zomierali na základe zvrhlej Hitlerovej, nacistickej, rasistickej ideológie, ktorá mala svoje korene ešte vo stredoveku a novoveku, kedy Germáni veľmi tvrdo bojovali proti Slovanom. Hitlerov ciel bolo zničenie Sovietskeho zväzu. Podmanenie a likvidácia Slovanov. Čiže toto vynechávať považujem tak trochu za vlastizradu.

Čiže ešte raz. Ďakujme Červenej armáde, ďakujme Sovietskemu zväzu a ďakujme všetkým národom Sovietskeho zväzu, predovšetkým tomu národu, ktorý si vytrpel najviac, ktorý nás oslobodil – národu ruskému.

Nesmieme zabúdať a musíme si pripomínať to, čomu dnes ľudia hovoria genocída Slovanských národov. Lebo nebolo to iba o Židovských spoluobčanoch a o Rómskych spoluobčanoch. Bola to predovšetkým kolektívna odpudivá vražda nás - Slovanov.

A na to nikdy nesmieme zabúdať!“

Před mnoha lety, 22. března 1916 na Denisově Ústavu pro slovanská studia pařížské univerzity přednesl Tomáš Garrigue Masaryk řeč Svět a Slované.

Text vznikl přesně uprostřed první světové války, odpovídá tedy geopoliticky i kulturně své epoše, vychází z tehdejší reality, do níž profesor Masaryk za dva roky budoucí prezident Československa, vložil své prognózy a představy.

Pro naše dnešní vnímání je jistě zajímavé zjištění, že Masaryk už tehdy s naprostou vehemencí odmítal předsudky a obavy z Rusů a Ruska, jež bylo, zejména z německých politických míst, viněno ze světovládných ambicí.

Jak nám ta slova dnes znějí aktuálně! Masaryk si například klade otázku: Tvoří Slované ve svém celku opravdový organismus? A odpovídá.

„Myslím, že lze odpověděti rozhodným ano. Vidíme tu zřejmě skupinu národů odlišných, z nichž každý má svou vlastní řeč, z nichž každý pěstuje svou národní literaturu, své vlastní dějiny, svého zvláštního národního ducha, u nichž však zároveň existuje slovanské vědomí, pocit, že všichni přináleží k témuž slovanskému organismu.

Toto slovanské vědomí není u všech slovanských národů stejně silné a mohutné; liší se dle dob dějinných a podle společenských tříd, je však všem společné. U nás Čechů, a já mluvím dle vlastní zkušenosti, je velmi silné již odedávna.“

Masaryk ve své práci objasňuje mnohé zdroje nenávisti germánských a románských národů vůči Slovanům. (Ale to zase až někdy příště.)

Žijeme v rozbouřené době. Sociální rozdíly stále více pociťují desítky možná stovky tisíc našich spoluobčanů.

Agresivita současné politiky Evropské unie, Spojených států i naší vládní i opoziční smetánky spěje k válečnému konfliktu.

Začíná to bořením soch z hlouposti a končí občanskou nebo světovou válkou.

Jaroslav Hašek ve své světoznámé knize o osudech dobrého vojáka Švejka v závěru, když je Švejk bombardován křičí: „Co blázníte, nestřílejte, dyť jsou tady lidi!“

Chtělo by se s ním zakřičet: Co blázníte Slované? Střílíte do Slovanů! A ta historická zkušenost tady je. Poláci versus Ukrajinci a Rusové, Chorvaté versus Srbové, Ukrajinci versus Rusové.

Bude v mnohé záležet na budoucích volbách u nás. Slováci nám možnou cestu ukázali.

Nám se volba prezidenta moc nepovedla. Vrazi budou vyznamenáváni, Benešovy dekrety se krčí v koutě a Pavlík Šavlička chce nechat otočit sochu Žižky na Vítkově, protože ten místo na východ ukazuje palcátem do útoku na západ…

A tak pokud nebude příští prezident vlastenec, humanista s úctou k historické pravdě i hrdinství veteránů i seniorů práce, kteří tady všechny hodnoty vytvořili, tak budeme zavlečeni do nového otroctví.

V souvislosti s vývojem světa kolem nás se hlásíme ke slovanství jako naši předkové a ctíme Den genocidy Slovanů.

Věřím, že se v nově zvoleném parlamentu u nás v příštím roce podaří představitelům vlasteneckých organizací vyvinout maximální úsilí a prosadit, aby Poslanecká sněmovna oficiálně uznala Den genocidy Slovanů jako památný den a nepromlčela žádné vojenské reparace z druhé světové války, na které mají slovanské národy na území nejen České a Slovenské republiky nárok.

Zastavme nekonečný chvat, postůjme chvíli v klidu a uctěme památku hrdinů, kteří se konce války nedožili a obětovali se za nás v boji proti fašismu. Nedopusťme, aby se takové hrůzy opakovaly. Buďme hrdí na to že jsme součástí velké slovanské rodiny!

Vzpomínkové setkání vlastenců a vlasteneckých organizací ke Dni genocidy Slovanů by se mohly každoročně konat na mnoha místech naší vlasti. U památníků osvoboditelů, u našich památných slovanských lip či dubů či významných osobností a událostí připomínajících odvahu našich hrdinů.

Nic nebude zapomenuto! Nikdo nebude zapomenut!