DNES je velmi podivný den. Je to den, kdy se hněv britského lidu na torye, jejich odpor a pohrdání toryi masivně projevují drtivým vítězstvím Labouristické strany – pro kterou zase existuje pozoruhodný nedostatek skutečné podpory nebo nadšení, kromě toho, že je to nástroj pro směrování toryů.
Nicméně, labouristům se předpovídá, že skončí s největší většinou parlamentních křesel od poloviny 19. století ... ve stejné době nedávný průzkum Techne UK předpovídal pokles volební účasti, zejména mezi mladšími 35 let ... a Národní rada pro sociální výzkum uvádí: „Víra a důvěra v britský politický a volební systém nikdy nebyly horší.“
Karel Marx se o chartistech a jejich požadavku všeobecného volebního práva zmínil jako o „první masové dělnické straně v dějinách dělnického hnutí“ a Engels, uznávajíc, že moc vládnoucí třídy a jejího státu existuje nezávisle na volbách a parlamentní většině, napsal: „Všeobecné volební právo je tedy měřítkem vyspělosti dělnické třídy. V moderním státě už nemůže a nikdy nebude ničím víc, ale to stačí. V den, kdy teploměr všeobecného volebního práva ukáže mezi dělníky bod varu, budou oni i kapitalisté vědět, na čem jsou.“
Takže vzhledem k tomu, že k největšímu drtivému vítězství v dějinách dochází ve stejnou dobu, kdy důvěra dělnické třídy a důvěra v systém je na historickém minimu … vyvařil se parlamentní kotel?
Je jistě pravda, že s postupem času a přibývajícími důkazy stále větší většina lidí prohlédne podvod, že v Británii vládne parlament – a uzná, že ekonomická a politická moc velkých firem a bank, domácích i nadnárodních, zásadně zavolá po úspěchu.
Ať už je zvolena kterákoli strana, není u moci, ale pouze v úřadě, aby spravovala svůj systém. Některé strany tak činí dobrovolně, jiné neochotně, některé jsou donuceny a podkopávány, pokud nehrají s míčem ... a samozřejmě, vedení Labouristické strany Jeremyho Corbyna (získal parlamentní křeslo coby nezávislý; pozn. překl.) muselo být naprosto zničeno ze strachu, že by jim odmítlo sloužit.
Takže, co dělat? Starmerův model středové strany, která smeká čepici silám neoliberalismu, imperialismu a války, dnes zvítězí – ale následující den a každý další den svými činy přesvědčí ještě více dělníků o nedostatečnosti kapitalistické demokracie pro potřeby naší třídy.
Odpovědí je vydat se velmi tvrdou, obtížnou a náročnou cestou – vytvořit a vybudovat „Jednotnou frontu proti monopolnímu kapitalismu, úspornosti a válce“. Takovou jednotnou frontu přijala jako politiku konference Lidového shromáždění v lednu 2023, ale ve výsledku se toho moc nestalo!
Ale všechno může mít svůj čas – materiální podmínky, v nichž myšlenka – návrh – může vzkvétat bez ohledu na to, jak je to obtížné… a volba Starmerovy labouristické vlády je přesně tím časem, těmi podmínkami pro růst takové jednotné fronty založené v odborech, v odborových radách, v Lidovém shromáždění a dělnických komunitách po celé Británii – organizované a bojující za jasné zásady a politiku.
Za tímto účelem Lidové shromáždění právě vydalo novou Lidovou chartu 2024 pro širokou diskusi a společnou akci. Karel Marx a Friedrich Engels by souhlasně přikyvovali.
A mezi skupinami Lidového shromáždění a doufejme, že i národním výborem s mnoha odborovými svazy a přidruženými členy kampaní, se nyní hovoří o nové Lidové úmluvě, která by nás všechny spojila v jedno jednotné a soudržné hnutí … samozřejmě se to snadněji řekne, než skutečně udělá.
Bude to, tak jistě jako že den je dnem, stále potřebnější, máme-li posunout boj kupředu v politice i koordinovaných akcích proti útokům, které přijdou, a proti požadavkům Lidové charty. Máme politické přesvědčení, vůli a odhodlání to uskutečnit?
